Libuše Sittová je patrně jedinou mýdlařkou, tedy výrobkyní mýdel, v kraji. Její manufakturu, Amálčinu mydlárnu, najdeme ve Dvoře Krasíkov u Kokašic. Od otevření dílny sem proudí na exkurze návštěvníci nejen z tuzemska, ale i z ciziny.

S výrobou mýdel začala v roce 2011. „Byla jsem na exkurzi v jedné mydlárně jinde v České republice a protože mne tyhle voňavé věci – bylinky, esenciální oleje a podobně – od malička bavily, chtěla jsem to zkusit. Navíc Místní akční skupina Český Západ tehdy vypsala dotační titul na podporu zakládání a rozvoje řemeslných aktivit v regionu, tak jsem to využila. To byl spouštěcí mechanismus," řekla s tím, že navíc se podařilo oživit areál dvora.

Ruční výroba mýdel je zdánlivě jednoduchá. Jak sama paní Libuše říká, není třeba žádné složité technologie. „Stačí na to pár hrnců, míchačky, váhy a tak dále."

Na výrobu přírodních mýdel není třeba ani speciálního vzdělání. „Ale musíte samozřejmě vědět, co děláte, protože je to práce s oleji a s louhy. Je třeba si o tom něco přečíst, něco o tom vědět, možná mít i trochu vlohy," vysvětlila Sittová. Samozřejmostí je živnostenské oprávnění a hlavně osvědčení Státního zdravotního ústavu. „Jakmile uvádíte takové výrobky do oběhu, musí být výrobky certifikované. Není to nijak levná záležitost, certifikovat jeden druh mýdla stojí přes tři tisíce korun," dodala. V Amálčině mydlárně vzniká mýdel sedm druhů.

Vstupní náklady tedy nebyly zanedbatelné, protože je třeba také zakoupit suroviny, které mydlárna pořizuje od dodavatelů, obalový materiál, zaměstnance, kterého má manufaktura zatím jednoho. Ale náklady se podle mýdlařky začínají vracet, dokonce se vytvořila stálá klientela. „Jsem ráda, protože se k nám vracejí maminky malých dětí s atopickým ekzémem nebo starší lidé, že jim mýdla dělají dobře na kůži. Je to důkaz, že děláme smysluplnou věc."

Suroviny pro rostlinná mýdla zatím mydlárna nakupuje od dodavatelů. „Ráda bych si je zkusila pěstovat, zatím je to ale legislativně hodně složité. ale zkusím to."

Mydlárna nevyrábí pouze mýdla, začíná produkovat také rozpustné koupele, vlastní zázvorový a levandulový sirup (ten je zatím pro okamžitou spotřebu a ještě není v prodeji v lahvích). Výhledově se uvažuje o marmeládách a dalších pochutinách.

Jak je v úvodu řečeno, mydlárna si nejen našla stálou klientelu, stala se i cílem častých exkurzí. „Nečekala jsem, že to přijde tak rychle, i když jsem v to doufala," komentuje Libuše Sittová. „Jsem ráda, že jsme bodem, kam se dá přijet a strávit zajímavým způsobem čas. Proto jsem to také dělala."
A odkud pochází název? Název Amálčina mydlárna má prostý a jednoduchý původ. „Amálka je moje přezdívka z vysoké školy," vysvětila majitelka.