Jako kdyby tušil, že právě on na tu bránu zaklepe předčasně. Příliš brzy na to, abychom my, kteří jsme jeho muziku poslouchali často a rádi, se s tím srovnali. Těžko se s jeho odchodem do muzikantského nebe srovnal i mostecký písničkář Míra Kuželka, který v 90. letech s Kalandrou často spolupracoval. Pak se najednou potkal s Ampérem, slovo dalo slovo, a na světě je Petr Kalandra Memory Band.

V kapele, která byla zpočátku revivalem, ale dnes klasickým revivalem není, se sešla parta velmi zkušených a zdatných muzikantů, která hraje hlavně pro radost. Pro radost z hudby a textů, které tady velmistr blues po sobě zanechal. Že to jsou texty někdy trochu smutné a melancholické… o tom ale přece blues je. „Nejsme a nechceme být revival, proto se snažíme s odkazem, který nám tady Petr zanechal, také pracovat,“ říká Míra Kuželka.

A do mikrofonu se linou česká slova písně Erica Claptona San Francisco Bay, kterou i Kalandra zpíval jen anglicky. Kapela chrlí mezi diváky jednu pecku za druhou, přidává i něco navíc. Igor Šikula, ukrajinský foukací harmonikář (Dámy, vypadá jako hollywoodský superhrdina!), hraje sám vlastní skladbu inspirovanou cestou vlakem z Ukrajiny do Teplic.

Zkuste šest až sedm minut intenzivně foukat do harmoniky. Zdravého chlapa by to porazilo, Igora ne. Ono na tom Černobylu opravdu něco bude. Mostečtí Kalandrovci udělali radost už nejednomu milovníkovi ryzího blues. Jejich koncerty, hýřící radostí a spontánností z muziky, jsou zážitkem. Ať už hrají Sám smutnej den, Břímě, Cocaine, Solnej sloup, Dětský šaty nebo cokoli jiného. A finále? Všichni jednou zaklepem na nebeskou bránu. Nástroje mlčí, jen početné publikum v zahradě chodovoplánského pivovaru zpívá.

Až mrazí v zádech, jaký je to úžasný pocit. Vždyť tenhle hit má ve svém repertoáru snad každá druhá rocková kapela. Ale nikdo nevystihl jeho skutečnou atmosféru tak, jako Kalandra. A Petr Kalandra Memory Band z Mostu, i když po svém, ale stejně dobře, tuto atmosféru přenáší do publika. Je to výjimečný zážitek, zaposlouchat se do jejich muziky.

Třeba brzy natočí CD, ale věřte, pokud by se tak stalo, mnohem radši bych byl, aby to bylo CD se záznamem z nějakého vydařeného koncertu. Zkrátka živé, spontánní, s nenapodobitelnou atmosférou, kterou nabízejí jen a pouze živá vystoupení.