„Já moc nevím, co bych vám měla říkat. Nemyslím si, že bych dělala něco výjimečného,“ nechtělo se příliš do povídání drobné sympatické mamince dvou chlapců, která všechny věci zhotovuje ve svém volném čase, teprve ve chvíli, kdy je zaopatřena rodina. Po chvíli se nakonec váhavě, ale přesto rozpovídala. „Mnozí lidé si svůj osud nevyberou, proto jim často vzhledem k jejich těžkému životu vykouzlí úsměv na rtech i maličkost,“ líčí svoje zkušenosti a především svoji motivaci mladá žena, která takových úsměvů dokázala vykouzlit již celou řadu. A to je prý přesně to, co ji nabíjí další a další energií.

Už od malička neuměla Kamila sedět nečinně na zadku s rukama v klíně. Vždy měla někde hluboko v sobě zaklíněnou potřebu pomáhat druhým. A tak přivítala spojení se strážským spolkem Stonožky, který je známý svými akcemi pro veřejnost, především pro děti. Pekla pro ně perníky a ty, protože jsou skutečně originální vzhledem i zdobením, měly mezi účastníky akcí velký úspěch. Dětská radost ji motivovala a začala hledat další možnosti, kde by mohla podat pomocnou ruku. „Přestože mnozí na sociální sítě nadávají, já díky nim sehnala spoustu potřebných kontaktů a navázala spolupráci s mnoha skvělými lidmi,“ pokračuje ve vyprávění Kamila. „Perníčky pečeme společně se syny. Kluci si vezmou těsto a patlají a tvoří dle svého, já dělám svoje perníky, jsme spolu, užíváme si ten čas, a ještě jsme užiteční,“ usmívá se Kamila Kamínková s tím, že rodina je i pro ni prvořadá.

Rána po oku se malé Moody už téměř zahojila, nyní si spokojeně užívá nového domova, který jí Tereza Slabá poskytla.
Jednooká mourovatá kočička Moody už má nový domov

Přes facebook se před pár lety seznámila s Klárou Šmerdovou, koordinátorkou charitativního spolku Šviháček. Spolek je organizátorem mnoha dobročinných projektů, jeho cílem je mimo jiné také podporovat neonatologická oddělení formou handmade výrobků a s tím související pomoc rodinám s předčasně narozenými dětmi. Prvotně Kamila dodávala spolku perníky s dárky do domovů pro seniory a pro dětské domovy. Když koordinátorka spolku Klára Šmerdová viděla Kamilinu nálož obrovského množství originálních perníkových dobrot, které spolku poskytla, byla nadšena a obě ženy našly další společnou řeč. Klára Šmerdová seznámila Kamilu s další organizací a její činností, s neziskovou organizací Nedoklubko, která podporuje rodiče předčasně narozených dětí a neonatologická oddělení v České republice. A sympatická světlovláska se ve své dobročinnosti zaměřila více právě na tuto organizaci.

V tu dobu ovládla společnost koronavirová pandemie a společenské akce skončily. A tehdy Kamila vyslovila přání dostat k třicetinám šicí stroj. Vzhledem k tomu, že do té doby nikdy na stroji nešila, klepala si rodina chvíli prstem na čelo. Jenomže Kamila měla jasnou představu, jak s dárkem naloží. Chvíli se trápila, ale brzo se naučila šít jako vyučená švadlena. „Víte, že se každý rok narodí v republice kolem devíti tisíc nedonošených dětí? Já bych to zažít nechtěla, a když jo, byla bych vděčná za každou pomoc,“ povzdechla si a pokračovala v toku svých myšlenek. „Zaujal mě zejména projekt Šátky pro miminka, a tak jsem je začala šít,“ říká. A vysvětluje, že zdravotníci doporučují maminkám nosit šátek v podprsence. Šátek načichne vůní maminky, miminko je do něj pak v inkubátoru zabaleno, svoji maminku bezpečně pozná a je rázem klidnější. Nedoklubko má šátky přichystány také pro maminky, kterým hrozí předčasný porod. „No není to úžasné? Mě to nadchlo a jsem šťastná, že jsem součástí tohoto projektu,“ neskrývá nadšení Kamila. A pro maličkaté tvorečky do inkubátorů začala šít ještě čepičky, rukavičky a bodyčka. „Opět přes facebook jsem se spojila s majitelkou obchodu s látkami v Německu. Ta mi ochotně zasílá koncovky z rolí, které by již neprodala, ale já je využiji téměř beze zbytku,“ líčí Kamila Kamínková.

Manželé Marie a Miroslav Baldovi spolu s plzeňským biskupem Tomášem Holubem u nových božích muk ve Vížce na Tachovsku.
Místo zničené kapličky mají nyní ve Vížce nová boží muka, díky manželům Baldovým

Mladá žena nezůstala lhostejná ani k rodinám postiženým tornádem na Moravě, kam odeslala vlastnoručně našité teplákové soupravy. A nově šije také čepice pro onkologicky nemocné. Spolupracuje s porodnicí na Slovensku a je zapojena do několika dalších dobročinných projektů. „Rodina mě podporuje, kluci slibují, že budou hodní, když bych potřebovala šít někdy odpoledne, mám radost z jejich empatie. A moje maminka je nakonec pyšná, jak jsem se naučila mašinu ovládat. To vše mě moc těší. A nedělám to přeci zadarmo, jak mi mnozí říkají a pokouší se mě odradit. Dostávám tu úplně nejkrásnější odměnu, jakou jsem si mohla přát. Jsou to vzkazy a fotky od rodičů těch mrňousků, často oblečených v mnou našitých oblečcích,“ odmítá jakoukoliv mimořádnost své dobročinnosti Kamila Kamínková.