Rodiče by je museli dovážet do vzdálených specializovaných zařízení, u některých by bylo dokonce nutné volit celotýdenní pobyt. Odloučení od rodiny by děti nesly těžce.

Pro tyto žáky má škola ve Stráži vytvořeno dvanáct individuálních vzdělávacích plánů, sedm z nich je vzděláváno za pomoci asistenta pedagoga.

Jednou z nich je Adéla Vojtechová, žákyně sedmé třídy. Kdyby nemohla navštěvovat Základní školu ve Stráži, musela by být umístěna do celotýdenního specializovaného zařízení. Nejbližší je až v Plzni.

„Adélka je z Dubce, do školy chodí ještě její dvojče. Rodiče si přáli, aby obě děvčata mohla navštěvovat stejnou školu,“ uvedla ředitelka školy Alena Vaňousová. „Chodí k nám od první třídy. Ve vztazích s ostatními dětmi nemá žádné problémy. Naopak, myslím, že to na ně působí výchovně, uvědomují si, že jsou mezi námi lidé, kteří to nemají a nebudou mít v životě lehké, a že je třeba pomáhat. Spíš jsme měli obavy, zda na to budou mít učitelé, protože tu nikdo nemá vystudovanou speciální pedagogiku. Adélka jezdí na vozíčku, proto jsme měli starost také s poměrně členitou budovou. Schody zdolává pomocí schodolezu,. Vše jsme ale za pomoci rodičů a asistentky zvládli,“ uvedla ředitelka školy.

Ve strážské škole toho ale zvládají mnohem víc. „Dokonce se na nás v posledních letech obrátilo několik rodičů, jejichž děti navštěvovaly jiné školy v regionu, s žádostí o přeřazení dítěte k nám, z důvodů lepší práce s integrovanými žáky v naší škole,“ uvedla ředitelka.

Adélka má upravený rozvrh, který vychází ze vzdělávacího plánu pro speciální školy. Učí se velmi dobře, v pololetí měla vyznamenání. „Ve škole mě baví skoro všechno, ale je pravda, že některé předměty víc a některé méně. Nemám třeba moc ráda dějepis nebo fyziku,“ přiznala Adélka.

„Víme, že by potřebovala více kompenzačních pomůcek. Škola na ně ale nemá, jsou poměrně drahé, je to tak od padesáti tisíc korun výš. Rádi bychom je koupili, ale bylo by to na úkor dalších dětí. U Adélky i v této problematice velmi dobře spolupracuje rodina,“ uvedla ředitelka Vaňousová.

Školu navštěvují další znevýhodnění žáci. Práci jim ulehčuje pět asistentek, které úzce spolupracují nejen s dítětem, školou ale i rodinou.

„Jsou to děti, které by musely problematicky dojíždět například do praktické, tedy někdejší zvláštní školy. Rodiče si to ale nepřáli, tak chodí děti k nám. Nedokážu si představit, jaká by byla praxe, kdyby naši školu zrušili, protože bychom neplnili potřebnou kvótu žáků na jednu třídu,“ posteskla si ředitelka.