Jak Deníku potvrdil místopředseda Hornického spolku Stříbro Karel Neuberger, Jaroslav Dostál je je nejstarším žijícím pamětníkem poslední etapy dobývání olověných rud ve Stříbře. „Je jedním z mála bývalých horníků, který vás ohromí slovy, že kdyby byl mladší a šachty se znova otevřely, byl by mezi prvními, kteří by se vrátili,“ uvedl Neuberger.

A práce na šachtách ve stříbrském revíru byla velmi těžká. „Začínal jsem v třiapadesátém roce, když jsem přišel z vojny,“ vzpomíná už pan Jaroslav. „Začínali jsme na průzkumu, pak se začalo těžit.“

Celkově fáral na Stříbrsku 22 let, tedy až do doby, než byla těžba v revíru zastavena. Pak pokračoval v přidružené výrobě, která těžbu nahradila. „Převzala to plzeňská Škodovka a dělal jsem tam ještě pět let přes důchod.“

Na šachtě si, jak říká, prošel prakticky všemi činnostmi. „Každý si musel odbýt to svoje. Třeba odbírat vozíky. No a technika tehdy ještě tak pokročilá nebyla, zpočátku se všechno vrtalo na sucho, až později přišly sbíječky s vodním výplachem. Taky do vozíků jsme na začátku vše nakládali lopatami, než přišly bagry.“

Než se ale horník dostal tzv. na předek, chvíli to trvalo. Musel si odbýt další práci. Stejně tak pan Jaroslav. „Pak jsem se dostal do party jako lamač. Dělali jsme chodby, dobývky, a tak dále.“

Když byla těžba uzavřena, řada lidí přešla úplně jinam, někteří zůstali, jak již bylo zmíněno v přidružené výrobě. Ptáme se pana Jaroslava, zda mu těžká hornická dřina nechyběla. „Jak se to vezme. Finančně jsme na tom nebyli špatně, ale na tu tvrdou práci jsme byli zvyklí. Trochu nám to scházelo. A mně se tam líbilo, peníze jsem si vydělal, party byly taky dobré. Kamarádské. Kdybych byl mladej, fáral bych znovu,“ vzpomíná s úsměvem.

Dnes se občas zajde podívat mezi bývalé horníky na akce Hornického spolku, nebo do hornického skanzenu.

Ten dnes navštěvují turisté, byť těžba skončila před více než 40 lety. „Šachty se uzavřely, někteří lidé zůstali v té přidružené výrobě, někteří šli do Tachova na uran, nebo si našli jiné profese. Byla tu parta lidí, která se o hornictví a jeho tradice na Stříbrsku zajímala, a tak byl založen hornický spolek, který tyto tradice připomíná,“ řekl Deníku Karel Neuberger.

A členy hornického spolku nejsou pouze bývalí horníci, kteří ve stříbrském revíru fárali. „Máme mezi sebou i mladší lidi, kteří horníky nebyli, ale sympatizují s touto profesí. A dá se říct, že dnes už také mají něco odfáráno, protože bylo třeba odvést kus práce na úpravě štoly Prokop, která je dnes součástí skanzenu,“ doplnil.