Manželé Kolihovi totiž vybudovali společnost, která je v současné době druhým největším výrobcem sportovních luků v Evropě. Nevyrábějí však luky pro klasickou sportovní lukostřelbu, kterou známe třeba z olympijských turnajů, ale pro tak zvanou 3D lukostřelbu. A k výrobě těchto speciálních nástrojů přivedla Kolihovy vlastně náhoda. Ale o tom nám už více řekla v rozhovoru spolumajitelka firmy, Jana Kolihová.

Jak jste se vlastně k výrobě sportovních luků dostali?

Přivedly nás k ní životní náhody. Manžel je truhlář a vyráběl dřevěné interiéry do automobilů. Když výroba končila, měli jsme trochu obavy z toho, co bude. Ale pán, pro kterého manžel dělal, ho kontaktoval s prodejcem luků. Ten chtěl rozšířit výrobu, začali jsme spolupracovat a dnes jsme druhým největším výrobcem luků v Evropě.

Nevyrábíte luky pro klasickou olympijskou lukostřelbu, ale pro, jak jste zmínila, 3D lukostřelbu. Co si můžeme pod tímto pojmem představit?

S luky z Dlouhého Újezdu se střílí v terénu na makety zvířat. Dá se to možná přirovnat ke golfu. Při něm také jdete přírodou od jamky k jamce. Při této lukostřelbě hráč prochází přírodou a střílí po speciálních maketách různých zvířat. U nás tato disciplína příliš známá ani rozšířená není, spíše se prosazuje olympijská lukostřelba.

A v čem se liší luky určené pro 3D lukostřelbu od těch olympijských?

Olympijské mají komponenty z různých materiálů, třeba i z ušlechtilých kovů, kdežto ty naše jsou celé ze dřeva a ze sklolaminátu. Produkujeme luky skládané, kde střed je z masivu a ramena se zdobí různou dýhou, nebo luky vyrobené kompletně z jednoho kusu dřeva. A na výrobu se používají různé druhy dřeva, třeba i exotické.

Kolik času musíte firmě věnovat?

To ani neumím vyjádřit, nikdy jsem to nepočítala.

Co vás na vašem podnikání nejvíce trápí a co naopak nejvíce těší?

Netrápí nás v podstatě nic. Naštěstí náš odběratel, pracujeme pro německou firmu Bogensport Bodnik, jejíž výrobky jsou známy pod obchodní značkou Bearpaw Product, je velice schopný obchodník. Když přišla krize, měli jsme strach, že lidé jako první věc, kterou omezí a odpustí si ji, budou koníčky. A lukostřelba je koníčkem, spíše takovým koněm. A možná právě proto, že pro řadu lidí je lukostřelba takovým koněm, navíc se jí věnují spíše movitější lidí, potíže krize jsme naštěstí zatím nepocítili. Teď jsme ve stavu, že už pomalu nestíháme. A pan Bodnik vyrazil navíc do Ameriky a vrátil se s dalšími kontrakty. On se řídí heslem, a zatím se mu daří, že když ztratíš jednoho klienta, další tři najdeš.

Vyzkoušeli jste si i vy tento druh sportu, či zábavy?

Ano, práce se nám stala také koníčkem. Lukostřelbě jsme se s manželem začali věnovat a stal se z ní také velký koníček.

A relaxujete někdy? Myslím jinak, než lukostřelbou.

No my relaxujeme hlavně lukostřelbou, ale i dalšími sporty. Třeba na kolech, na lyžích.

Výroba luků je trochu specifická. Musejí mít vaši zaměstnanci nějaké speciální vzdělání?

Musí být především manuálně zruční. Speciální vzdělání mít nemusejí, opravdu stačí, aby byli šikovní. Tu práci a postup výroby je tady naučíme.

A kolik lidí ve vaší firmě pracuje? Kvůli krizi jste, jak se dalo vyrozumět z jedné z předchozích odpovědí, asi propouštět nemuseli?

To jsme nemuseli. Máme v současné době třináct zaměstnanců. U nás je to momentálně hlavně o prostoru. Kvůli nedostatku prostor nemůžeme v současné době příliš navýšit výrobu.

A můžete říct, kolik si u vás vaši zaměstnanci vydělají?

Tyto údaje bychom nechtěli zveřejňovat.

Pro výrobu luků vám stačí klasické truhlářské stroje, nebo jste si museli pořídit speciální technologii?

V podstatě nám vystačí běžné truhlářské stroje, ale pořídili jsme si kopírovací mašinu, která tak zrychlila a zkvalitnila výrobu středů.

Kolik luků vaše společnost přibližně vyprodukuje?

Týdně vyrobíme a vyvezeme přibližně sto třicet luků.

Zmínila jste se, že v Česku není tato disciplína tolik známá a rozšířená. Do jakých zemí se tedy vaše produkty vyvážejí?

Hlavně je to do západní Evropy, už také vyvážíme do Jihoafrické republiky. Pole neorané jsou ale zatím východní země.