Tentokrát se na sklonku loňského roku vydal do vzdálené Indonésie. Tam pobýval od konce října do začátku prosince, celkem šest týdnů. Ze sedmnácti a půl tisíce ostrovů ze kterých se Indonésie skládá, navštívil tři.

Na kterých jste tedy zanechal své stopy?

Byla to Jáva, Bali a Sulawesi a poté několik dalších malých ostrovů.

O vás je známo, že si vybíráte především nedotčená místa turistikou. Stalo se tak i nyní?

Tentokrát ne. Tohle už jsou dnes docela civilizované končiny, takže tam už lze těžko najít nějaký neznámý kout. Takže jsem se na Jávě i na Bali pohyboval převážně po turistických trasách. Jen na Sulawesi jsem navštívil oblasti, kde se turisté moc nevyskytují.

Můžete to upřesnit?

Mám na mysli především střední část ostrova. Tam jsou oblasti, které byly ještě před několika uzavřeny kvůli konfliktům mezi tamními muslimy a křesťany.

Cítil jste se tam bezpečně?

Naprosto. To, že tam bývalo nebezpečno, jsem se dozvěděl až na místě. Sice jsem měl obavu, jestli se nebudu muset vrátit, ale podařilo se mi dokončit plánovaný okruh.

Jak dlouho vám trvala příprava a samotná cesta?

Nebylo to nějak dlouho. Zvládl jsem to během jednoho měsíce. Včetně víza a letenky. Obojí se dostal necelé dva týdny před odletem. Na druhou stranu jsem si ale nestihl zařídit všechna očkování. Musím si je zase vyběhat, abych byl na příští cestu zase připraven. Do Indonésie jsem letěl z Prahy s mezipřistáním v Dubaji, celkem mi to zabralo asi devatenáct hodin.

Jaké byly náklady na letenku a vízum?

Zpáteční letenka mě stála asi dvacet tisíc . Asi měsíc před odletem ji zlevnili na polovinu, ale nevyhovoval mi termín návratu. A za vízum jsem dal asi dvanáct stovek.

Jak na vás zapůsobilo tamní prostředí?

Například na Jávě už podle mě toho z původní kultury mnoho nezbývá. Ta už je docela civilizovaná. Je to dobře vidět i na zdejších školácích, snad všichni už mají mobily. Ostrov je hodně zalidněný. Příroda zde byla zahnána do několika rezervací. Jinak je to tam samá plantáž, pole nebo velká města. Vždyť samotná Jakarta, hlavní město, má devět milionů obyvatel. Také je veliký rozdíl v životní úrovni obyvatel. Všeobecně se říká, že tato země patří mezi ty chudší. Ale běžný turista se s těmi nejchudšími tak často nesetká. To by musel navštívit třeba nějaké slumy na předměstí velkých měst. V centrech se lze setkat s běžnou střední vrstvou. Ostrov Bali je podle mého na tom lépe, co se týče ekonomiky a kultury. Hlavně se tam, na rozdíl od Jávy, více dodržují tradice. Například co se týče oblékání, nebo různých rituálů nebo náboženských slavností. Je to možná také dáno tím, že od muslimské Jávy je Bali hinduistické.

Co říkáte indonéské kuchyni?

Základem je rýže. Třikrát denně. I k snídani. Bez ní tam není jídlo. Pak hodně zeleniny a v přímořských oblastech množství ryb a jiných darů moře. Já osobně jsem se tam stravoval v různých levných jídelnách, vývařovnách a pouličních stáncích.

A tamní doprava?

Ta nebyla problém. Ani na Jávě ani na Bali. Na Sulawesi už to bylo složitější. Sice fungující, ale hodně pomalá. Bylo dáno hlavně kvalitou místních silnic.

Jaké dopravní prostředky jste používal?

Na Jávě to byly autobusy, vlaky i motorky. Těch je tam spousta. Také jsem několikrát stopoval. Došlo i na lodě a letadla. To když jsem cestoval mezi různými ostrovy.

Je v Indonésii levněji než u nás?

Ano, je tam relativně lacino. I když jsem očekával, že například za ubytování budu platit méně. Noc stála mezi čtyřmi a deseti dolary. Přespával jsem buď v laciných hotelích nebo turistických ubytovnách.

Měl jste předem naplánováno, která místa navštívíte?

Vůbec ne. Rozhodoval jsem se až na místě, jak se říká za pochodu, podle průvodce. Improvizoval jsem.

Když jste tedy navštívil místa uvedená v průvodci, splnila pak vaše očekávání?

Například na Sulawesi jsem očekával více původní kultury. Je škoda, že ty místní zvyklosti už zde pomalu ustupují.

Které podle vás nejzajímavější místo jste navštívil?

Určitě to byl Kawah Ijen, kde se těží síra. Ale musím říci, že celá Indonésie je zajímavá.

Vy jste znám také jako zuřivý fotograf. Z každé výpravy jich přivezete několik tisíc. Kolik to bylo tentokrát?

Teď jen asi tři a půl tisíce. Přestože jsem měl s sebou dva přístroje. První se mi rozbil na sírových polích, druhý jsem doslova utopil při brodění přes potok. Tak mi nezbývali nic jiného, než si pak do konce cesty dělat skicy do notesu.

Vaší tradicí se stalo, že o svých cestách pořádáte besedy. Stane se tak i nyní?

Určitě. Přednáška a ukázka fotografií bude, jen ještě neznám přesný termín.