K práci s hlínou ji přivedl vlastně osud, který se s Ivetou nemazlil. Po ztrátě manžela zůstala se dvěma dcerami sama. Na jedné návštěvě u přátel se s mamkou, jak Iveta svoji matku láskyplně nazývá, procházely po zahradě plné květin a zahradní keramiky. „Tam nás tehdy přivedli na myšlenku zajet se podívat do Horní Břízy, kde studenti z tamní střední školy prodávají své výrobky vytvořené při odborných praxích,“ vypráví Iveta. Ve školní dílně v areálu keramických závodů v Horní Bříze se ukázalo, že se nabízí i příležitost navštěvovat zdejší kurzy keramiky a s tím je spojená i možnost si leccos vyrobit sama, dle své představy. Mladá žena si uvědomila, že při práci s hlínou se jí vede zapomínat na starosti všedních dní.

Chvíli docházela do kurzů keramiky, které se konaly při DDM ve Stříbře. Ale protože Iveta se musela naučit být ženou činu a hlavně chtěla tvořit dle svých časových možností, využila příležitosti zakoupit startovací vybavení keramické dílny, které se skládalo z pece pro vypalování keramiky, hrnčířského kruhu, základního nářadí, hlíny a glazur. Ve chvílích volna tak postupně začala vyrábět květinky, ptáčky, různé zápichy do květníků, světelné koule. „A samozřejmě jsem začala přikupovat další věci potřebné k tvoření a pomalu to v našem malém bytě nebylo kam dávat,“ přiznává. A tak když se naskytla koupě malého domku v Kladrubech, kde žije i její „mamka“, neváhala.

Debata s panem prezidentem ve Stříbře lidi nadchla. Mnozí využili možnosti se s ním vyfotit a nechat si ho podepsat.
Nebýt prezidentem, byl bych spokojeným důchodcem, řekl Pavel ve Stříbře

Přestože celý dům potřebuje kompletní rekonstrukci, Iveta se nejprve pustila do zařizování dílny. „Trvalo to chvíli, ale dneska už to vypadá dobře, co myslíte?“ směje se sympatická žena a rozhlíží se po místnosti, které dominuje velký stůl, u kterého pracuje. Stěny jsou obloženy policemi s různými válečky, vykrajovátky a dalšími keramickými potřebami, nad okny visí ptáčci, jak jinak než také z keramiky, v rohu je obrovská váza plná různě velkých a různě barevných květin. „Hrnčířský kruh mám nyní uklizený. Při Dnech evropského dědictví jsem ho měla na jednom stanovišti ve Stříbře a za odpoledne se u něj vystřídala spousta dětí. Všechno, co si vyrobily, jsem dovezla sem do Kladrub a tady vypálila. Po výpalu si postupně výrobky naglazovaly a následně vyzvedávaly, popisuje jednu z mnoha svých veřejných aktivit výtvarnice.

Iveta Zíková se o svoji radost ráda dělí dále. Několik let vedla kroužek keramiky pro děti v Černošíně. Když pořádal MAS letní příměstský tábor, navštívili ji v dílně vedoucí s dětmi, které si pod jejím dohledem vytvořily komponenty do her, jež byly vystaveny ve stříbrských minoritských zahradách. „Hrozně jsme se tehdy při tom nasmáli, děti vyráběly například dva kachlíky se stejným nebo podobným obrázkem, aby ze všech dohromady vzniklo keramické pexeso. Děcka chtěla mít na každém kachlíku něco jiného a nemohla pochopit, že by to tak ztratilo význam pexesa,“ usmívá se Iveta Zíková. Ve Starém Sedle pak s kroužkem Kutilů vyráběla například v rámci vánočního tvoření svícny ve tvaru ryby dozdobené nízkotavným sklem a drobné dárečky. Ve stříbrském stacionáři taktéž tvořila se seniory, to již bohužel neprobíhá, ale snad znovu naváže spolupráci. „Byla to super spolupráce s vedením i seniory.“

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

Nejznámější na Stříbrsku jsou Ivetiny hrnky, které se prodávaly při Novoročním punči ve Stříbře letos dokonce již potřetí. „Ty netočím na kruhu, ale odlévám do forem. Na letošní punč jsem jich připravovala 130. Každý je ručně malovaný. Začínala jsem s prací už někdy v říjnu,“ popsala v krátkosti zdlouhavou výrobu paní Iveta.

Z koníčku, který nejdříve pomohl zmírnit bolest a udržet si pěkný pohled na život, se postupně rozvinula činnost, kterou by mohla dělat naplno i v důchodu. „Zatím mě keramika neuživí, jsem zaměstnaná. Tohle vše dělám po práci,“ říká upřímně. „Ráda bych předávala své zkušenosti dál, zájemci se hlásí nejen z řad dětí, ale i dospělých. Připravuji letní kurzy,“ prozrazuje něco málo ze svých plánů výtvarnice. Přestože nemá vlastní webové stránky, lidé si ji nacházejí na základě setkání na různých jarmarcích či trzích v okolí Stříbra a předávají informace dále. „Jsem raději, když si lidé přijdou vybrat sem ke mně, ale samozřejmě když mě někdo osloví s konkrétním přáním, tak se mu pokusím vyrobit to, po čem jeho srdce touží,“ říká paní Iveta. Ta za sebou má i několik malých, ale přesto úspěšných výstav. Několikrát zapůjčila své výrobky na pouťovou výstavu amatérských tvůrců v Kladrubech. Právě zde tehdy sklidily obrovský úspěch její keramické koláčky a sušenky.

Dvanáctiletý Samuel se během vánočních svátků dozvěděl, že má vážné onemocnění, které si vyžádá dlouhodobou léčbu.
Rakovina. Takového ježíška si malý Samuel ze Stříbra opravdu nepřál

„Keramikou si srovnávám mysl a upravuji postupně životní hodnoty. Uklidňuje mne, vidím v ní smysl i do budoucna,“ říká závěrem dnes již babička sedmiměsíční vnučky a těší se prý na jejich společné tvoření, pokud o to bude mít malá zájem.