Nápady sice děti čerpaly od organizátorky tvoření Miroslavy Škorvánkové, ale větší část tvorby byla v jejich režii. A podle štěbetání a švitoření bylo znát, že si pohodové dopoledne a část odpoledne skutečně společně užívají a vyrábění je baví. „Koukej, já sem dám bambulku. Já radši korálek. Jééé, to se ti povedlo. Jejda, nějak mi to nejde,“ takových a podobných hlášek padlo mnoho, přesto nakonec nebylo nepovedeného výrobku a děti si vše nadšeně odnášely domů. „Já ten klobouček dám své panence,“ měla jasno malá Anička Samcová. „To já ho dám mamince,“ rozhodla se Julča Eberlová.