Pane řediteli, řekněte mi, kdo jsou vaši klienti?

Našimi klienty jsou lidé, kteří potřebují sociální péči. To znamená, že mají takový hendikep, se kterým nemohou sami existovat a potřebují poskytnout službu. My jí poskytujeme takovým způsobem, abychom vyrovnali jejich hendikep.

Od kolika do kolika let mohou klienti v Domově být?

Máme uživatele od tří, do šestadvaceti let.

Co klienti celý den dělají?

Snažíme se, je to dáno i normami, připravit normální prostředí, jako v každé normální rodině. Samozřejmě, je to poněkud odlišné, protože hendikep je, Podle toho se na klienty zaměřujeme tak, abychom rozvíjeli jejich možnosti a schopnosti.

Dokáží si to uvědomit?

Pokud bychom se měli na téma, pokud si vše uvědomují, tak je to individuální. Rozsah mentální retardace je velmi rozsáhlý. Někteří si určité věci uvědomují více, jiní méně a jiní vůbec. Jsou v domě takoví, kteří si uvědomují, kde žijí, uvědomují si, že někde jinde to může být jiné. Vcelku mohu říct, že našim uživatelům se u nás moc líbí.

Jaké akce pořádáte? Děláte například besídky…

Řekl bych to širším způsobem. Snažíme se klienty socializovat. To znamená, že program, který poskytujeme, je výchovně – vzdělávací. Máme celou řadu klientů, u kterých je celá část dění spíše ošetřovatelská. A na tu naši činnost, kterou provádíme celoročně se zpětně uzavíráme besídkami. Jmenujme besídku na Mikuláše, na Velikonoce, nebo Přehlídku tvořivosti. Tam uživatelé zúročují práci.

Užívají si toho?

Ano, velmi. Mohou se vžívat do pohádkových rolí, pozic. Hrají krále. Uvědomují si, že je zlo a dobro. V určitých scénkách je daná povinnost a zodpovědnost. Na jejich rozvoj to potom působí velmi kladně.

Předpokládám, že musí správně fungovat i trpělivost.

Ano, já vždycky říkám lidem, kteří k nám chodí hledat práci, že musí být dospělí. Pracovníci musí být srovnaní sami se sebou. Jejich psychika musí být na úrovni. V našem případě je tlak na zaměstnance obrovský a vyčerpávající.