Akci zahájil místní farář Jaroslav Šašek, který po chvíli předal slovo přednášejícímu. „Mým hlavním posláním bylo být tam knězem,“ vysvětluje misionář Günther Ecklbauer. „Byl jsem farářem v poušti se vším, co k tomu patří – zajišťoval jsem křtiny, svatby, pohřby, návštěvy lidí doma, společné modlení. Jezdil jsem také po školách a staral jsem se o zemědělství. Pomáhali jsme dokonce lidem vést soudní procesy kvůli jejich půdě,“ dodává.

Bývalý misionář oblát (oblát je v římskokatolické církvi člověk-laik, sdílející spiritualitu řádu s řeholí sv. Benedikta), dnes kněz působící v plzeňské diecézi, pochází z Rakouska. Jako mladý byl vyslán do České republiky. „Ačkoliv jsem tady byl šťastný, stále ve mně hlodalo, že chci být u těch nejchudších. Přišlo 11. září 2001, pak půlroční pobyt v Izraeli a já jsem se rozhodl, že chci mezi lidmi stavět mosty, propojovat islám a křesťanství. Pak za námi do Tábora přijel oblát z Pákistánu a toho jsem se zeptal, zda by mě mohl v jeho zemi potřebovat. Řekl, že ano, ale nevěřil, že bych přijel. Ale já jsem přijel. Pár obav jsem sice měl, ale nijak veliké, jsem uvnitř nejspíš dobrodružný typ,“ prozrazuje kněz.

Ilustrační fotografie.
Kluziště ve Stříbře nabízí více volného bruslení

Ecklbauer v Pákistánu první rok žil, učil se jazyk a poznával kulturu. Konfliktů s interkulturním podtextem tam podle svých slov zažil několik, ale pouštní oblast, ve které byl, prý byla celkem klidná. „Lidé zde hlavně měli jiné starosti než řešit tyhle věci. Byli to rolníci a to spojuje, ať už jste křesťan nebo muslim. Díky pobytu tam jsem pochopil, že i velice rozdílná náboženství a kultury mohou žít spolu. Každá kultura má svou logiku, kterou začnete chápat až po nějaké době, kdy v ní žijete. Více než kdy předtím jsem si uvědomil důležitost návštěv u lidí doma. No a v neposlední řadě jsem si jistý, že pro každého Evropana je důležité setkat se s chudou zemí, protože ne každý si uvědomuje, v jakém žijeme blahobytu.“

A jaké bylo jeho nejčastější jídlo v Pákistánu? „Rozhodně plackový chléb a dahl (jídlo z čočky, pozn. red.), které jsme jedli i několikrát denně,“ vzpomíná.
Günther Ecklbauer strávil na Dálném Východě celkem devět let, z toho šest a půl roku v Pákistánu a zbytek v Libanonu a Egyptě. Každý druhý rok jezdil na dovolenou domů.

Lenka Mahdalová