Venku je pořádná bouře, mračna úplně zahalila zlatavý západ slunce a třináctiletá kobyla Vanilka se začíná ošívat, trpí porodními bolestmi a nakonec i ulehá. „Je to její první hříbě, tak je z toho taková vyplašená, pořád má bolesti," vysvětluje chovatel. To už ale začínají porodní stahy, praská plodová voda a už vidíme kopýtka předních končetin. „Jde přední polohou, je to dobré," uklidňuje Niebauer. Musíme chvíli počkat, zda kobylka neporodí sama. Po dalších stazích jí ale musí Karel Niebauer se svým otcem pomoci, aby se hříbátko neudusilo. Oba chytají jednu nožičku a při každé kontrakci pomohou tahem hříbátko odrodit. I okem laika pozorujeme, jak zvířecí máma tlačí. „Tak teď zaber, jde těžko," radí se muži. Po třetí kontrakci se už daří vytáhnout hlavičku a to je v podstatě vítezství, protože kůň se už může nadechnout. Za pár vteřin je venku celé tělíčko.

Hříbě je částečně v plodovém vaku, ze kterého jej vyprošťujeme. Pak bereme do ruky tkaloun a podvazujeme pupeční šňuru. „Teď ji i přestřihnu. Byla pořádně silná," hodnotí Niebauer. „Je to kluk a pěkně velký," zazní ještě vítězně z boxu. Samozřejmě nezapomeneme na uvolnění dýchacích cest.

Vanilka už odpočívá, byl to pro ní opravdu velký boj. Hříbě přenášíme k hlavě odpočívající matky, která jej okamžitě začne olizovat. „Je to masáž, která tělo důkladně prokrví," vysvětluje zkušený chovatel. „Také je to proto, aby se krev v těle lépe rozproudila a malému potomkovi nebyla zima," říká dále. Syn Tomáš pak bere do ruky věch slámy a pomáhá kobyle s osušením a masáží.

Příroda je mocná čarodějka nejen o Filipojakubské noci, do hodiny už hříbě stojí, dělá první vachrlaté krůčky a hledá něco na zub. Jaké je to vítězství, když po pár minutách slyšíme slastné mlaskání. „Kobylka je hodná, klidná a trpělivá," shodují se ostatní. Hříbě přijala, nechala ho i pít.

A to nejdůležitější na konec. Čekáme totiž, zda se mladý hřebeček vykadí. Naštěstí je dílo za půl hodiny hotové. „Musí se pročistit střeva, ve kterých je ještě potrava od matky. Strava se však mění, hříbě se napilo mateřského mléka a musí vyloučit dosavadní obsah střev, jinak dojde k jejich ucpání a zvíře by uhynulo," vysvětluje Niebauer. Navíc první trus je prý velmi lepivý. „Běda jak ho vyšlápnete, z boty už za žádnou cenu nesundáte, horší než Kanagon," zavtipkuje Karel Niebauer starší.

S rozením ale u Niebauerů nekončí. Do konce týdne by se měla ohřebit kobylka Nela.

Vyvstala ale otázka, jak se bude hřebeček jmenovat? S tím ale můžete pomoci vy, čtenáři. Své nápady posílejte na e-amilovou adresu: redakce.tachovsky@denik.cz. Autor vítězného jména bude pozván na hříběcí křtiny.