Je tu adventní čas. Lidé se již těší a připravují na Vánoce, nicméně namísto klidu je většina z nich ve stresu. Jak vy sám advent vnímáte? Co všechno adventní čas znamená pro faráře?

Vím, že je to v dnešní uspěchané době hodně těžké, ale je na každém, jestli se nechá stresem a shonem zcela pohltit anebo se dokáže zastavit, a sám v sobě si nastavit hranici, za kterou není ochoten jít. I my faráři máme spoustu práce. Stavíme stromky, připravujeme betlémy, sloužíme adventní mše, žehnáme betlémskému světlu, pomáháme s jeho distribucí například do domovů seniorů. A to nemluvím o nekonečné administrativní práci. Já osobně se i přesto snažím prožívat adventní čas jako čas těšení, tak to mám v sobě nastavené. Samotná slavnost, Štědrý den a další sváteční dny, utečou hrozně rychle a mnozí si je pro samý shon ani nestihnou pořádně užít a to je určitě velká škoda.

Co pro Vás znamenají Vánoce?

To je právě vyvrcholení onoho těšení, vyvrcholení příprav z adventu. Je to oslava narození Ježíše Krista, který přichází k nám lidem jako osvoboditel. Mnozí si v tento čas uvědomí spoustu chyb, které v životě udělali, následně se snaží o nápravu svých porušených povahových rysů, často opakovaně a neúspěšně. Proto přichází Ježíš, který bere vše na sebe.

Také sám rozdáváte a dostáváte na Štědrý den dárky?

Každoročně obdarovávám svoje dvě sestry a maminku, tatínek již nežije. A dárky si vyměňujeme s mojí pomocnicí a asistentkou tady na faře. Společně spolu vždy mezi jednotlivými bohoslužbami povečeříme a pak si předáme dárky. I faráři prožívají obyčejnou lidskou radost z dárků.

Věřil jste jako dítě také na Ježíška a na to, že nosí dárky? Vzpomenete si ještě na některý, který vás obzvlášť potěšil?

Rodiče mě dlouho udržovali ve víře, že k nám přiletí s dárky Ježíšek. A já jsem jim za to vděčný. U nás bylo vše ještě postaru. Hořící svíčky, prskavky, takový každoroční rituál, který jsme všichni doma milovali. Dodnes si pamatuji na sadu asi pěti knih o zvířatech. V té jsem listoval pak ještě spoustu let.

Dodržujete některý z vánočních zvyků?

Doma jsme pouštěli lodičky z oříšků. Nyní již ne. Dopoledne se postím a večeříme pak rybu a brambory.

Co vám osobně vadí v předvánočním a vánočním čase?

Striktně rozděluji dobu adventní a čas Vánoc. Jak už jsem říkal, adventní čas je čas příprav na příchod našeho Pána, čas těšení. Proto mi vadí, když všude v tuto dobu znějí koledy Narodil se Kristus Pán, Štědrý večer nastal a podobně. Ty by měly zaznít poprvé až na Štědrý den a pak následně je pouštět až do svátku Křtu Páně. V adventním čase by měly znít adventní písně, roráty. Však se rorátní zpívání začíná slovy Ejhle Hospodin přijde. To je ta časová posloupnost. Jsou to písně, které se v jiné roční době neopakují a naše roráty jsou v celé Evropě ojedinělé. Bohužel mi lidé často říkají, že znají jen koledy. Nabízím jim, aby si přišli roráty do kostela zazpívat z našeho zpěvníku. Jsou to tzv. stovkové písně, začínají ve zpěvníku číslicí jedna, snadno je tam najdou. V dnešní době mobilů si je mohou třeba i jen ofotit. Rorátní zpěvy je možno nalézt i na youtube. A sehnat se jistě stále dá i CD, které vydali společně Chrámové sbory plzeňské diecéze.

Na Štědrý den na mše nejspíš přicházejí do kostela i lidé, které v něm jindy nepotkáte. Přizpůsobujete tomu svou řeč?

Ano. Snažím se takovým lidem více víru přiblížit, ale rozhodně nikdy neměním pravdy Boží.

Využíváte moderní techniku? Co si myslíte o síle sociálních sítí? Domníváte se, že i přes velké množství facebookových přátel může být člověk ve skutečnosti značně osamělý?

Upřednostňuji osobní setkání, když to jde. Virtuální svět odvádí od schopnosti žít skutečný život, takže se pak snadno mnozí cítí osamoceni, když se s přáteli nesetkávají osobně. Samozřejmě moderní techniku také využívám, ale jen s mírou. Razím názor: „Nechť ti vše slouží, ale jakmile tě to začne zotročovat, jdi od toho.“

Co podle vás člověk potřebuje ke spokojenému životu?

Dá se spokojeně žít jen, když člověk poslechne hlas svého svědomí. Rozhodně nezatracuji nevěřící, ale jsem přesvědčený, že víra pomáhá k plné spokojenosti. A pak samozřejmě láska. Člověk musí vědět, že je milován, láska hraje v životě člověka velkou roli. V duchovní péči o druhé se snažím rozlišovat, co spadá do duchovního vedení, kde mohu pomoci a naopak, co už vyžaduje péči odborníků, psychologů či psychiatrů.

Jaký pro vás byl letošní rok?

Byl dobrý. Zbavili jsme se covidu, lidé se postupně vrací na bohoslužby, mají zájem o křty i pohřby. A vůbec se veřejný život vrátil pomalu do starých kolejí. A já jsem navíc letos oslavil svoje životní jubileum a velice mě potěšilo, kolik lidí si na mě vzpomnělo, kolik blahopřání a gratulací jsem obdržel.

Co byste si přál do roku 2024 vy sám a co byste popřál ostatním lidem?

Lidem bych přál Boží požehnání. Dostatek lásky, mír, pokoj a porozumění. A není to jen fráze, v době, kdy je rozpoutáno několik válek, není od věci si mír skutečně přát. A pak bych si přál, aby více lidí začalo hledat cestu k Bohu, pomohlo by nám to v boji se stresem, kriminalitou a dalšími nešvary, se kterými se denně setkáváme. Tímto všem, kdož budou mít zájem, nabízím pomoc, ale zároveň upozorňuji, že ani farář není všemocný a nedokáže svět změnit mávnutím kouzelného proutku. Na tom musíme pracovat všichni společně s Boží pomocí.