Ale pak jsou takové, ze kterých máte přesně opačný pocit. Jednou z nich je třeba Hostíčkov nedaleko Chodové Plané. Leží sice úplně stranou frekventovaných komunikací, dostat se tam znamená absolvovat cestu plnou kopců a serpentin, ale odměna se dostaví.
Dýchne na vás atmosféra klidu a pohody. A stačí k tomu málo. Třeba jen roubená hospůdka na návsi, která má svůj půvab, i když je teď zavřená. Nebo autobusová zastávka plná knížek. Nebo skulptury svařené ze železného šrotu, které jsou dílem jednoho místního obyvatele.
Prostě už po pár minutách pobytu, po krátké procházce vesničkou, je cítit, že tady si lidé vybudovali k tomuto místu vztah, i když tady nemají kořeny, protože ves byla po válce vysídlena. Prostě mají svoji osadu rádi, a to je dobře. A pocity se přenášejí i na náhodné a chvilkové návštěvníky. A to je víc než dobře.
