Jeho slova potvrzují atmosféru, ve které se premiérový Koupák odehrál. Prostě pohoda. Vstupuji do areálu za zvuků příjemného bluesrocku. Martin Čarný a jeho band obstarávají příjemný úvod a startují publikum k zážitku, na který se hned tak nezapomíná. V přestávce před dalším koncertem sice hustě prší, ale ne dlouho. Obecenstvo je nažhavené na dalšího interpreta, kterému snad celé Tachovsko drželo palce při poslední Česko hledá Superstar. Jako smršť vtrhne na pódium svojšínská rodačka Bára Zemanová a její skupina.

Věrni názvu jejich první desky Rozjetej vlak. Je překvapivé, jak šikovní a vyzrálí muzikanti se skrývají za chlapeckými tvářemi. Bára mete do publika jednu rockovou pecku za druhou. Kousek ode mne stojí a vlní se v davu její maminka. Může být na svoji dceru pyšná, Bára je rocková naděje, která ještě hodně dokáže. Poměrně hodně dokázala také domácí kapela Erion.

A všichni doufají, že to zdaleka není všechno. Rockový Bářin uragán vystřídala pohodovka se slovansko-keltskými prvky. Příjemné melodie s nápaditými texty roztančily publikum, které v tanci pokračovalo i při další kapele. Mňága a Žďorp jsou ostřílení borci, kteří v Plané prokázali svoji profesionalitu. A Petr Fiala za mikrofonem působil, jako by mu bylo dvacet. Kapela předala své největší hity, včetně přídavku Nechám si projít hlavou… Nejvíce lidí se pod pódiem sešlo při dalším interpretovi.

Turbo s nestárnoucím Jirkou Langem u bicích, mlčenlivým Petrem Šťastným s baskytarou a klávesovým mágem Mílou Orcígrem. S kytarou u mikrofonu živel Míra Chrástka. Nadšený aplaus, rozezpívaní diváci, báječná nálada. V zákulisí se shodujeme, že s Mírou Chrástkou přišla do Turba po odchodu Richarda Kybice do muzikantského nebe adekvátní osobnost. Ne nějaká náhražka nebo kopie, ale skutečná osobnost. A také symbolicky, když Míra zpíval v jedné písničce Ríšo, dík, se z mraků nad topoly vyhoupl měsíc.

Jakoby tak Ríša dával najevo, že nás slyší a že je spokojený. Také následující kapela dokázala nasazenou laťku udržet. Pražští herci Aleš Háma, Dalibor Gondík („Dádo, já tě hrozně miluju,“ křičela před vystoupením neúnavně jedna z fanynek), Jakub Wehrenberg, Hardy Marzuki, doplněni stříbrským Pavlem Plánkou, vyhledávaným studiovým i pódiovým muzikantem, dokázali, že se rocková muzika dá hrát na špičkové úrovni i s nadsázkou a pro radost. Jejich osobité předělávky normalizačních hitů či zajímavé verze děl z Nedvědovic písničkové továrny nejen roztančily, ale vyvolaly i úsměvy.

Tachovský Excentr se pak postaral o solidní tečku za prvním Plánským koupákem. Co dodat? Snad jen to, že je dobře, že Jirkové Fejtové, otec a syn, dotáhli původní hec až do zdárného konce. A přání, aby se dramaturgicky vychytaný festík zapsal natrvalo do kalendáře rockových akcí západních Čech.

Článek naleznete zde