Završeno tak bylo období vzpomínek na zesnulé a faráři a kněží církví působících na Tachovsku mají za sebou jedno z nejnáročnějších období roku. I když Dušičky nepatři k nejvýznamnějším církevním svátkům, lidí přichází do kostela daleko více, než jindy. Snad jen Vánoce lákají o něco více.

„Velikonoce a Vánoce jsou co do počtu pobožností možná trochu náročnější, národ se v toto období nábožensky probouzí. Ale vidět je to velmi dobře také právě o Dušičkách. Letos jsem sloužil pobožnost i tam, kde kaplička nebo kostel není. Třeba na hřbitově v Labuti. I tam se lidé na pobožnost sešli," okomentoval tachovský farář.

Účast na pobožnostech na hřbitovech a v kostelích v období Dušiček přirovnává Vojtíšek k půlnoční mši na Štědrý den. „To vždycky vidím spoustu lidí, které z kostela neznám. Je to samozřejmě dáno tím, že pozůstalí přijdou zavzpomínat na svoje blízké zesnulé."

Zvládnout náročný program v několika dnech stojí hodně sil. I faráři musejí odpočívat. „V neděli večer už jsem byl hodně unavený, jsem také jen člověk z masa a kostí. Proto musím dobře a zdravě žít a dobře spát. A kromě víry dává sílu i zájem lidí. Kdybych přišel sloužit pobožnost na prázdný hřbitov, také by mne to nevidělo. Ale zájem pozůstalých a jejich účast na pobožnostech dodává další potřebnou sílu," konstatoval tachovský farář.

Podobně vidí svátek zesnulých faráři ostatních církví na Tachovsku.

Svátek zesnulých si připomíná nejen římskokatolická církev, ale také ostatní církve. A způsob připomínky zesnulých je trochu odlišný.

„My si Památku zesnulých na Ukrajině připomínáme 1. listopadu, zatímco tady v Česku je to 2. listopadu," uvedl farář řeckokatolické církve v Tachově Serhij Ilnytskij. „V neděli jsme proto měli v kostele klasickou bohoslužbu a po ní ještě zvláštní pobožnost, která je věnována zemřelým," vysvětlil.
Účastníci této pobožnosti berou do rukou svíce, zpívají žalmy a vzpomínají na své blízké zemřelé.

„Pro kněze naší církve dušičkové období není náročnější od ostatních, ale já se zapojuji také do pobožností římskokatolické církve," dodal kněz, který si pochvaloval nedělní účast věřících.

„V kostele byl dvojnásobný počet věřících, než při jiných, běžných bohoslužbách," uvedl Ilnytskij.

Za podobné jako u římskokatolické církve označuje Dušičky duchovní Církve československé husitské Zuzana Kalenská. „Hlavní vzpomínku na zemřelé pak máme vždy tu nejbližší neděli svátku zesnulých. Vzpomínáme i jmenovitě, což znamená, že pozůstalí řeknou na koho by chtěli veřejně vzpomenout a při bohoslužbě se pak toto jméno vyslovuje," uvedla Kalenská s tím, že duchovní aktivity o Dušičkách jsou srovnatelné s jinými církevními svátky. Nejnáročnější a věřícími také nejfrekventovanější je pak adventní období.

Poněkud odlišný je pak svátek zemřelých u pravoslavné církve. Ale podobně jako u ostatních církví se na zesnulé může jmenovitě vzpomínat při bohoslužbě. „Každá rodina může zapsat jméno zesnulého na papír nebo do knížky a já pak tato jména při bohoslužbě několikrát připomínám," uvedl kněz tachovské pravoslavné církve Eugen Bakoš s tím, že se toto netýká pouze zemřelých v daném roce. Připomenuti mohou být i zesnulí z dřívější doby.

„Dušičky nepatří u pravoslavné církve k nejdůležitějším svátkům, ale pro věřící jsou velice důležité. Nejvíce věřících se v kostele schází právě na Dušičky a na Velikonoce," uvedl farář.

Z pravidelných zvyklostí, které pravoslavní věřící dodržují, je občerstvení v sakristii na počest zesnulých. „Poté vycházíme společně s pozůstalými na hřbitov, zpíváme žalmy a připomínáme si zesnulé," dodal Bakoš.

Také on se cítí po maratonu dušičkových pobožností unavený, vyčerpaný. „Ale dělám to z přesvědčení, že dělám něco užitečného a potřebného. I já mám svoje blízké zesnulé, na které vzpomínám," řekl Deníku.