VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Krajinou mého srdce je přimdský hrad a Diana

Tachovsko – Zoolog a zástupce českých zoologických zahrad v pracovní skupině pro biodiverzitu RNDr. Evžen Kůs v rozhovoru pro Deník.

9.5.2016
SDÍLEJ:

Na Tachovsko se Evžen Kůs (uprostřed) vrací i jako průvodce krajinou v okolí Přimdy.Foto: DENÍK/Antonín Hříbal

Zvířata i příroda jako taková mu doslova učarovala a celý profesní život se věnuje zoologii. Narodil se v šumavské Železné Rudě, ale rád se vrací do Českého lesa. K srdci mu přirostla krajina v okolí Přimdy, kde prožíval dětství. Zoolog Evžen Kůs o svém někdejším učiteli a prvním šéfovi říká, že ctil hlubokou pravdu, která je vlastní i jemu: „Milovat zvířata, znamená je znát. Deníku poskytl následující rozhovor.

Které místo máte nejraději, to, jemuž se říkává krajina mého srdce?
Těch míst je hodně, ale asi na prvním místě je přimdský hrad a pak velice rád se vracím na Dianu do okolí zámku a nikdy neopomenu navštívit zdejší bukový prales. Právě v téhle rezervaci začala před skoro půl stoletím moje přírodovědecká kariéra.

Co vás do těchto míst táhne?
Je to taková zvláštní melancholie a zároveň chvíle, kdy může být člověk sám a přemýšlet o životě. Můžete se toulat celý den krajinou, aniž byste potkal člověka. To je rozdíl od Šumavy, která se dnes stala promenádou zástupů turistů, kolařů, všechno je organizované a zkomercializované. Vždy když navštívím rodnou Železnou Rudu, je mi víc než smutno. Z kdysi malebného poklidného městečka se stalo barevné smetiště pouličních stánků, bister a nevěstinců. Jestli se dá říci o nějakém místě, že je vykořeněné, pak je to tady. Samozřejmě podobná místa najdeme i na Tachovsku, ale tady stačí sejít pár set metrů a jsme v úplně jiném světě. A vše ještě umocňuje zdejší podnebí – dramatické zvraty počasí, dny kdy se krajina halí do mlhy a oděje se do bílého šatu jinovatky, dny kdy mráz proniká do morku kostí. A pak se mraky přeženou a nad Přimdou se rozzáří modrá obloha…

Po hřebeni přimdského lesaS průvodcem Evženem Kůsem se můžete vydat do přírody v okolí Přimdy. Poznávací výlet je zaměřen na přírodu i historii. Zastávky jsou plánovány u smírčího kříže, na popravišti, podíváte se do bučin, na poutní místo Svatá Apolena, do osady Málkov, na prameniště Úhlavky. Sraz je v sobotu 21. května v 9 hodin na náměstí v Přimdě.

Vracíte se tedy rád na Tachovsko. Je podle vás z hlediska přírodovědného něčím zvláštní, jedinečné?
Tenhle kraj je opravdu zvláštní. Na první pohled krajina nepůsobí tak okázale jako třeba moje rodná Šumava, na druhé straně tu je pestrá mozaika přírodních společenstev – zbytky bukových pralesů, rašeliniště s porosty borovice blatky, potoky plné pstruhů, ale i opuštěné hřbitovy s dávno zapomenutými osudy.

Setkáváte se na Tachovsku i s bývalými spolužáky, kamarády. O čem si povídáte? Vzpomínáte na doby jinošského věku?
Je to stejné jako všude, zážitky z dětství, z dob kdy jsme začali objevovat svět, zůstanou v paměti napořád. Pro mě léta prožitá na Přimdě byla nesmírně obohacující i z toho hlediska, že zde žili lidé, kteří sem přišli po válce z nejrůznějších končin republiky i Evropy – z Moravy, jižních Čech, Slovenska; početnou skupinu tvořili takzvaní reemigranti – Češi z Volyně a Slováci z Rumunska. Byli tady i Rusíni a dokonce několik Bulharů, zůstalo i několik původních německých rodin, které neodešly do odsunu. Každý si do nového domova přinesl zvyky a tradice svých předků. Tenkrát se o nějakém multikulturním přístupu nikde nemluvilo, ale všichni jsme tak nějak žili spolu, nikoliv vedle sebe. O to víc mě mrzí, když v souvislosti s nekonečnými diskusemi o poválečném uspořádání naší republiky se vždy najde nějaký mladý historik, který posluchačům sugestivně vysvětlí, že po odsunu německého obyvatelstva sem přišli neznabozi a primitivové, kteří zničili, co se dalo. Nikde jsem nečetl o tom, jak se třeba dosídlenci v Lesné postavili proto záměru zbourat kostel v Lesné, o volyňských Češích, kteří se starali o stará boží muka. Ti lidé nemohli za to, co se stalo a určitě nepracovali o nic méně než lidé ve vnitrozemí.

Jak vnímáte proměnu Tachovska ze dvou hledisek: proměna krajiny a proměna vsí a měst, obyvatelstva?
Jako přírodovědec mám radost, že skončila doba plošných meliorací, kdy se kácely remízky, odvodňovaly se louky plné rozkvetlých vstavačů, vyhrnovaly se rákosiny na mělčinách rybníků. Příroda se vrací, ale odcházejí lidé. Z obcí a osad pomalu odcházejí poslední lidé, kteří tu prožili celý život. V kraji dramaticky ubylo pracovních příležitostí a mladí, ať chtějí nebo nechtějí, musí do měst, do vnitrozemí. Domy sice postupně osidlují chalupáři, kteří je sice často pěkně opraví, ale už je to v podstatě jen skanzen.

Vraťme se k vaší profesi, povolání. Berete ji jako poslání?
Otázka co je to poslání, to zní vznešeně, ale skutečnost vidím prozaičtěji. Celý život jsem se snažil spolu se spolupracovníky a přáteli napomáhat ochraně přírody, ať už to bylo v Českém lese nebo později i rámci zoologických zahrad. A mám i dobrý pocit, že rodinná tradice lásky k živé přírodě (můj otec i dědeček byli lesáci) zůstala zachována, ostatně i moji dva synové vystudovali přírodovědeckou fakultu, manželka je také bioložka.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
To, že se mi podařilo spojit své záliby se zaměstnáním, můj celý život zůstal spjat s přírodou.

PODOBNĚ, JAKO V MINULÝCH LETECH, zájemce o exkurzi do okolí Přimdy povede pracovník pražské ZOO Evžen Kůs (na snímku vpravo).V televizních dokumentech o přírodě často na závěr slýcháváme: odborný poradce Evžen Kůs. Pamatujete si, který byl ten první dokument a o čem byl? Kolik jste jich už takto odborně dohlížel?
Pokud si dobře pamatuji, byl to dokument The big boss (Velký šéf), vynikající film o životě buvolů kaferských. Tenkrát se pracovalo s klasickými filmovými pásy, později se přešlo na velké kazety systému Beta, poté na VHS, ty nahradily CD a dnes si obrazové podklady stahujeme z úložišť na Internetu. A kolik jsem jich už přečetl, shlédl a upravoval, to opravdu nevím. Určitě jich bude už přes 1000.

Popište našim čtenářům váš všední pracovní den…
Patřím k ranním ptáčatům, protože ráno je pro mě nejkrásnější část dne, kdy se vše probouzí a dává o sobě vědět - od sluníčka až po ptactvo nebeské. Takže do práce vyrážím takříkajíc za kuropění. Tím, že bydlím na okraji Prahy, dopřávám si krás ptačího zpěvu i okolní krajiny, což je pro mě důležité, protože většinu pracovního dne trávím v kanceláři. V ranním poklidu si udělám vše potřebné, abych pak v pohodě sledoval kolegy, kteří se ještě rozespalí dopotácejí po osmé hodině na pracoviště. Já pak mohu odpoledne opustit pracoviště s dobrým pocitem, že už mám odpracováno a mohu se věnovat tomu, na co mám právě náladu.

Něco osobního: nejoblíbenější jídlo, pití?
Z hlediska potravní charakteristiky jsem typický všežravec, rád si dám rybu, zvěřinu i ostatní maso, vždy hojně doplněné nějakou zeleninovou přílohou. Z pití pivo (to jsem se ale naučil pít až za studií v Praze), občas víno. Ovšem nejúžasnějším nápojem je voda ze studánek nebo tam, kde to je ještě možné i potůčků.

Nezapomenutelný zážitek při setkání se zvířaty?
Krátce poté, co jsem nastoupil do zahrady, jsem se byl podívat na oddělení, kde jsou zvířata vyžadující zvláštní péči nebo veterinární dozor. V jedné kleci seděl stařičký lemur mongoz a se zájmem sledoval příchozí a najednou natáhl přes pletivo dlouhou ruku. Naivně jsem se domníval, že se se mnou snad chce pozdravit i podal jsem mu přátelsky prst. Vzápětí jsem ucítil neuvěřitelnou sílu, jak mi tenoučkou vyzáblou ručkou přirazil ruku ke kleci. Od této chvíle mám před zvířaty respekt a vím, že jejich schopnosti a sílu nejsme dost často schopni ani odhadnout. Dalším nezapomenutelným zážitkem bylo vidět na vlastní oči pádící koně Převalského, kteří se po čtyřiceti letech vrátili do své někdejší domoviny v Mongolsku. Ale stejně tak rád vzpomínám na tok tetřívků v ranním oparu u Železné někdy počátkem sedmdesátých let. Z nadšení nad fascinujícím divadlem nás rychle vyvedla hlídka Pohraniční stráže. Chlapci nám vysvětlili, že jsme na kraji hraničního pásma a musíme pryč.

Se zvířaty pracujete celý profesní život. Kdybyste měl tu možnost, co byste dnes od zvířat vzkázal směrem k lidem?
Chtěl bych připomenout slova mého učitele a prvního mého šéfa prof. Zdeňka Veselovského – milovat zvířata, znamená je znát. A v tom je hluboká pravda. Lidé si zvířata pořizují z nejrůznějších důvodů, ať již proto, aby měli vedle sebe spřízněnou duši nebo pomocníka. Bohužel pro někoho je vlastnictví určitého druhu nebo plemene prestižní záležitostí, aniž by majitel měl nějaké hlubší povědomí o jeho nárocích a chování. Pokud si pořídím psa, musím vědět, že to je zvíře smečkové a potřebuje disciplínu a základní výcvik. To není žádné potlačování charakteru, jak se teď s oblibou říká. Vždy, když vidím majitele psů, jak vlají za supícím psem kdesi na konci několikametrového vodítka, musím se otočit jinam. A co je úplně nejhorší, je, když rodiče podlehnou škemrání dětí a koupí jim zvířátko. Spousta děti, poté co zjistí, že život s živým tvorem není jenom o zábavě a mazlení, že se nedá vypnout jako tablet, ale vyžaduje každodenní péči, rychle změní názor. Důsledky jsou pak jasné – koťata a psi zoufale bloumající na ulici nebo v lepším případě jsou předáni do útulků. Zvíře není živá hračka.

Autor: Antonín Hříbal

9.5.2016
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tomáš Mertl se stal potřetí otcem.

Hokejový útočník Tomáš Mertl se stal potřetí otcem

Ilustrační fotografie.

Přijďte si popovídat o Českém lese

Z fary se stanou byty

Kostelec – S poměrně netradičním řešením velkého zájmu o byty přišli v Kostelci.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

FOTO: Orel mořský z hnízda s hlavou panenky se vrátil na Tachovsko

Tachovsko – Mládě vzácného orla mořského vylíhlé loni u Boru pozoroval před několika dny ornitolog u Tisové.

Facka na Hané. Mora zničila Škodovku pěti góly

Olomouc, Plzeň – Věděli, že to v Olomouci nebude lehké, ale že si odvezou tak hořkou porážku, hokejisté Škody Plzeň nečekali.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT