Kde se vám podařilo získat takovou rekvalifikaci?
Absolvovala jsem tříměsíční kurz v Praze a Mělníku, kam jsem dojížděla na teoretickou i praktickou část. Tak trochu mě k tomu vedl i předseda kynologického spolku Petr Kasal.
Kolik let se věnujete výcviku psů?
O kynologii samotnou jsem se začala zajímat ve dvanácti letech, to je tedy už šest let. Tehdy jsem studovala komunikaci psů. Tenkrát jsme doma měli amerického stafordšírského teriéra. Cvičení se psy je moje radost a vždy mě tato činnost odvede od stresu a starostí.
A hned jste se zapsala do kynologického klubu U střelnice?
To byla trochu náhoda. Seznámili jsme se přes mého tátu s Petrem Kasalem, byli kolegové v zaměstnání. A právě Kasal mě upozornil na to, že hledají výcvikáře. Tak jsem se tam šla jednou podívat a všichni mě dobře přivítali, tak jsem tam zůstala.
Dojíždět na kurz muselo být asi náročné?
Kurz byl koncipován jako víkendové studium v délce sto dvaceti vyučovacích hodin, z toho padesát hodin bylo věnováno praktické přípravě, kde jsem se učila manipulaci se psem. Nejnáročnější však asi opravdu bylo dojíždění a naučení se všeho učiva na závěrečné zkoušky.
Jak probíhají takové zkoušky?
Zkoušky obnášely písemný test o sto padesáti otázkách a ústní zkoušení s poznávačkou plemen před odbornou komisí. Nakonec jsem měla špatně jen dvanáct odpovědí, a to byl dokonce nejlepší výsledek ze všech kurzistů.
A co vám tato skutečnost přinese do budoucnosti?
Nyní si hodlám udělat živnost na výcvik psů a jít studovat vysokou školu na obor kynologie. Díky tomuto kurzu poskytuji členům informace na odborné úrovni a společně s Petrem Kasalem plánujeme přednášky pro naše členy, možná i pro veřejnost. Mým cílem je vést lidi a hlavně mládež ke správnému chování vůči psům.
