A k tomu si dal za cíl navštívit 50 důležitých míst. Vyjel mimo jiné i na nejvyšší českou horu, Sněžku. Více už Deníku řekl v následujícím rozhovoru.

Kubo, vy jste objel celou Českou republiku na koloběžce. Jak dlouho vám to trvalo?
Bylo to celý měsíc, na začátku července jsem vyjel a 31. července jsem se vrátil.

Jak vás to napadlo? Co se stalo podnětem pro takovou cestu?
Začal jsem pracovat v nové práci a ve skladu jsem našel nepoužívanou koloběžku. Tak jsem si ji upravil a začal jsem na ní jezdit. To byl první impuls. A druhý? Nějak jsem si to spojil, jen tak mě napadlo, že bych mohl podniknout nějakou delší cestu. Nejsem typ, který by dokázal ležet na pláži u moře, takže jsem si řekl, že si vyjedu na delší výlet. Nejdříve mne napadlo objet Českou republiku a pak jsem si do toho vložil další cíl, navštívit při cestě padesát atraktivních a významných bodů.

To znamená jakých padesát bodů?
Vytipoval jsem si padesátku nejdůležitějších bodů v České republice, ale viděno mým subjektivním pohledem. Ale na seznam jsem si dal všechny české památky na seznamu UNESCO, pak největší pivovar, největší stadion, nejvyšší hora, nejnižší bod, prostě všechna česká nej. A až pak jsem své cestě dal další podtext. Mám cukrovku, a tak jsem si jako cíl vybral ukázat, že i člověk s cukrovkou dokáže dělat stejné věci, jako zdravý člověk.

Jakub Mihál při přijetí u starosty Tachova Jiřího Stručka.Zdroj: Deník / Kohout Jiří

Jel jste sám, nebo vás někdo doprovázel?
Jel jsem úplně sám. Jediné místo, kde jsem se setkal se známými, bylo na jižní Moravě, kde jsem přespal u známých mojí sestry. Jinak jsem nocoval v penzionech, kempech, jednou jsem spal i vedle cesty. Vezl jsem si s sebou stan a spacák. Ale jinak třicet dnů jsem neviděl nikoho známého.

Máte jistě změřeno, kolik jste najel kilometrů?
Bylo to 2600 kilometrů, průměr přes osmdesát denně. Ale byly i etapy, kdy jsem za den jel 117, 120 kilometrů. Ale když jsem začínal na Šumavě, tak to bylo kolem čtyřiceti za den.

A spočítal jste si, kolik jste nastoupal výškových metrů?
Když jsem to počítal, tak mi vyšlo kolem třiatřiceti tisíc. Tedy třiatřicet kilometrů nastoupaných kilometrů.

Co vám dalo nejvíce zabrat?
Tak samozřejmě to byla Sněžka jako nejvyšší vrchol celé cesty. Tam jsou tři přístupové cesty a já jsem si vybral tu nejhorší. vybral jsem si schody, takže jsem koloběžku tahal po schodech. Naštěstí jsem ten den neměl na zádech ještě bágl, protože jsem se ze Sněžky vracel na ubytování, ale jinak jsem jezdil s dvacetikilovým batohem na zádech.

Měl jste nějakou krizovku, že byste si řekl, tak končím, kašlu na to?
(smích) Takové krizovky jsem míval i dvě denně. Byly i dny, kdy jsem si říkal, že dojedu do nejbližšího města, nastoupím na vlak a pojedu domů. Ale vždycky jsem se z toho dostal. Občas mě podpořili lidi, kteří věděli o mojí cestě z facebooku.

Co vám vaše cesta dala?
Dala mi strašně zážitků. Vážím si věcí, kterých jsem si dříve nevážil. Maličkostí. Už pro mne nejsou problém maličkosti. Ale hlavně zážitky.

A příští rok se také budete někam chystat? Co třeba Evropa?
Už plánuji, chtěl bych podobným způsobem procestovat Slovensko. Mám příbuzné v Banské Bystrici a odtamtud pojedu podobně jako kolem České republiky.