Jak dlouho se věnujete cebivské kronice?

Od roku 2000. Jsem tedy začátečnice (smích).

A to vás to pořád baví?

Jasně. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.

Je to obecně náročná práce?

Ano. Velmi. Protože musíte navštívit každou akci. Jinak řečeno, je dobré se jich zúčastnit … Pak se vám o tom dobře píše.

Ano, to znám z vlastní zkušenosti. Vás do toho někdy, před devíti lety někdo uvrtal?

Nám tehdy onemocněl pan kronikář a pak zemřel. Obec tedy potom vyhlásila výběrové řízení a já se přihlásila.

V té době jste už byla místostarostka?

Ne.

V kronice musí být určité zápisky. Zapisujete vy něco navíc? Nad rámec?

Osnova je. Píši o práci zastupitelstva, v jakém složení pracuje. největší část mého povídání zahrnuje nejspíš kultura a život v obci.

Třeba v Záchlumí píšou i o počasí. Vy taky?

My taky.

Popisují tam ale také třeba to, jaké mají děti ve škole známky. Je to jen jejich specialita?

To nevím, jestli jejich specialita, ale my to neděláme. Nevím ani, jestli by to u nás prošlo (smích). My ani školu nemáme. Těžko bych oblétávala školy okolní.

Co speciální atmosféra? Sednete si doma u krbu, otevřete víno, popadnete pero a píšete?

Každý den to dělat nemůžu. Musím na to mít náladu.

Píšete tu kroniku s vlastními pocity?

Ne, chraň Bůh. Musím tak, jako vy, nezaujatě, bez vlastních citů. Musím se do všeho oprostit. To platí i tom, když se z někým nemám ráda, tak o něm přesto napíšu. Do té kroniky ten prostě patří.

Pomáhá vám manžel, dětí?

Ne.

Jak vlastně zapisujete?

Celoročně si dělám poznámky. Být to musí, kord u toho počasí. Nepíšu tedy, jaké je počasí každý den, ale spíše, jestli byla bouře, kroupy, silný vítr, vedra …

Jak dlouho se vaše kronika zapisuje?

Ta naše první se zapisuje od roku 1974. Dřívější jsme ani v archivech nenašli. První začínající kronikář byl František Šimík. Po něm byl pan Cabálek a pak já.

Dáváte do kroniky i výstřižky z novin?

Měly by jít.

Takže když si dnes popovídáme a v novinách rozhovor vyjde, vylepíte jej?

Ano, bude tam.