Kronikář Vojtěch Válek zapsal do pamětní knihy Michalových Hor i zajímavý úkaz na nebi, který se odehrál hned prvního dne roku 1968.

„Sněžit začalo 27. listopadu 1967, ale pravé chumelenice nastaly 6. prosince. Za dva dny na to mrazy až -10°C. A sněhu stále přibývalo, takže 22. prosince ho bylo na půl metru a kdekdo se těšil, hlavně děti, na bílé Vánoce. Nastala ale na Štědrý den prudká obleva, Kosí potok se rozlil celým údolím až do sklepů okolních domů. Bedřich Altman, padesátiletý místní osadník, se na takovou povodeň nepamatoval. Ve sklepě bylo jeden a půl metru vody. Tato obleva byla v celé Evropě a měla katastrofální následky.“

První den roku1968 ukázal na nebi zajímavost, kterou kronikář také neváhal zapsat. „Začátek roku byl ráno 1. ledna s červeným nebem, což by podle staré pranostiky mohlo znamenat války a bouřky časté. Trvala ještě obleva, ale již 7. ledna uhodil první mráz -17 °Celsia, který pak za sněhové bouře, jež vyvrátila v Boněnově vrata a nakoupila půl metru nového sněhu, trval až do neděle 17. ledna. První bouřka podle pranostiky se strhla u nás v hospodě hned v pátek po Novém roce, kdy se pral, kdo měl ruce, která vznikla po hádce opilých čundráků vesměs pod 18 let, z nichž jeden musel být odvezen s pořezanýma rukama do nemocnice.

18. ledna zpozorovali chodci hustý dým vycházející střechou číslo popisné 80, způsobili poplach, přijeli plánští hasiči se stříkačkou a bezpečnost, ale pak se zjistilo, že si čundráci udělali na půdě onoho domku ohníček. Opilství čundráků způsobil hostinský a také oheň založili oni mládenci.“

Prudké tání, půl metru nového sněhu a tornádo

„V pondělí nato nastalo opět prudké tání. Kosí potok se rozvodnil a teplota stoupla na plus pět stupňů. To trvalo do 18. ledna, kdy začalo sněžit a nastala třetí zima, kdy napadlo 25. ledna opět půl metru sněhu. To kolísání teploty je nepřirozené. Za celou zimu nebylo téměř jediného slunečného dne a 6. dubna opět sněžilo po celý den.“

Michalovy Hory zasáhlo v dubnu 1968 pravděpodobně malé tornádo. „Na náměstí se objevila nálevkovitá větrná smršť. Z černého prachu, který zbyl na silnici po zimních posypkách, se utvořil asi 50 metrů vysoký trychtýř široký asi pět metrů a hnal se do zahrad za hasičskou zbrojnici, kde zakrátko se rozplynul. Několik osob, čekajících na autobus, se muselo přikrčit k zemi a chránit své děti, aby je smršť nepovalila. Ocelovou čekárnou to cloumalo a strhlo i několik plechových desek ze střechy, které poletovaly ve výši asi 10 metrů vzduchem.“

Katastrofická zima 1929

Při pátrání v kronikách nelze opomenout začátek roku 1929. Zatímco letos meteorologové předpovídají na závěr roku oteplení, tehdy přišla tak krutá zima, že v kronikách se píše doslova o katastrofě.

Pamětní kniha České obecné školy v Tachově píše: 15. února nepřišly do mateřské školy vůbec žádné děti, do první třídy jejich přišlo jen sedm a do druhé třídy pouze 12. Pro přílišné mrazy a pro velikou zimu nebylo lze vůbec vyučovati. Teploměr uvnitř ukazoval jen tři stupně nad nulou a voda v umyvadle dva metry od kamen dopoledne ani nerozmrzla. 18. února bylo z nařízení Ministerstva školství vyučování zastaveno na všech školách pro veliké mrazy až do 24. února. Hodně špatné povětrnostní poměry se nezlepšily, a tak nařídilo Ministerstvo školství, aby vyučování započalo teprve 1. března.

Vražda dítěte

Památník okresního četnického velitelství v Mariánských Lázních uvádí k začátku roku 1929 nejprve: Horník Michal zavraždil v návalu duševní choroby svého šestiletého syna kuchyňským nožem, a pokoušel se celou rodinu zavražditi, pak zapálil svůj domek, který shořel do základu. Horník byl zatčen četnickou stanicí v Milíkově.

Počátkem měsíce února uhodila krutá zima a mrazy dosáhly až třiceti stupňů Celsia pod nulou, a přitom napadlo velké množství sněhu tak, že musela býti omezena železniční doprava. Tato živelní pohroma přetrvala až do března. Četnická kronika se také zmiňuje, že v roce 1929 zahájila Československá letecká společnost pravidelnou dopravu na nové lince Mariánské Lázně - Norimberk a zpět.

Černošínští nadíleli

Kronika Obecné a Národní školy v Černošíně uvádí, že vánoční nadílka byla uspořádána dne 22. prosince odpoledne v učebně školy. Zúčastnili se jí také rodiče dítek, pod zářícím stromkem zazpívána dětmi koleda Půjdem spolu do Betléma a Veselé vánoční hody. Načež po proslovu správce školy rozdány dětem dárky připravené již pod vánočním stromkem, některé obdržely šaty, jiné boty, prádlo, čepice a podobně. Všechny pak ještě vánočku a koledu. 6. února 1929 zahájeno autobusové spojení se Svojšínem. Autobusem dopravovány jsou osoby až na nádraží Svojšín - Černošín čtyřikrát denně, Jedna jízda stojí čtyři koruny. Počet autobusových linek v Černošíně vzrostl tím na tři, do Stříbra, Plané a Svojšína.

Zamrzlo potrubí, nebyla voda

V lednu a únoru tohoto roku řádily krutě neslýchané mrazy, jakých není pamětníka. Teplota klesla až na mínus 27 stupňů Celsia, což způsobovalo těžké poruchy v dopravě železniční a zmrznutí mnoha lidí. Vodovodní potrubí zamrzala, takže se nedostávalo vody. Veliké škody způsoby mrazy mezi zvěří a také byly rozšířeny nakažlivé nemoci, zvláště chřipka. Přirozeně trpěla za takovýchto poměrů školní docházka zvláště, když se rozšířila mezi dětmi chřipka. Zvýšeným topením spotřebovány byly brzy normální zásoby paliva na školách a dodání nových bylo nemožné pro kalamitu dopravní. Z těchto důvodů rozhodlo Ministerstvo školství, by vyučování na všech školách vůbec bylo zastaveno do 24. února. Důvody tohoto opatření trvaly však dále, a proto nařízeno bylo zastaviti vyučování na všech školách do konce února. Pravidelné vyúčtování zahájeno opět bylo prvního března.

Farní kniha Chodové Plané má vlepené výstřižky z tisku. Titulky hovoří o poklesu na minus 41 °C a katastrofálních následcích chladu.