Odbornou veřejnost, která jeho kuchařský um hodnotila, zaujalo nejen zpracování a estetická podoba pokrmů, ale také třeba to, že soutěžící využil regionální suroviny z Českého lesa.

Pětichodové regionální menu uspělo, a tak tachovskému kuchaři patří čtvrté místo v konkurenci sedmi desítek renomovaných gastronomů z celého světa.
Z jídel, které předložil, je pro laika asi nejzajímavější zauzené saranče. „Je to i zdravá výživa, hodně proteinů, jídlo budoucnosti," okomentoval kuchař s tím, že v současnosti se třeba právě čerstvá sarančata dají běžně sehnat a jejich úprava není náročná. Po šetrném usmrcení se mohou povařit nebo zaudit a dále různě upravovat.

Porce, které tachovský kuchař předkládal porotě v Erfurtu byly velmi malé. „V kategorii kulinářské umění se jednalo a finger food, což je gastronomický výraz pro miniporce, u nás bychom to mohli přirovnat k jednohubkám," popsal s tím, že ceny uvedených pokrmů z jeho menu by se pohybovaly v řádech desítek korun.
Na soutěž se připravoval půl roku. „Tato jídla, aby mohla v soutěži konkurovat, jsou celkem pracná a náročná na přípravu. Kuchaři z některých zemí si na soutěž přivezli i architekty a designéry, kteří jim s estetickou podobou pokrmů pomohli." Tachovský kuchař to všechno zvládl sám.

Josef Kratochvíl (na malém snímku) si svoje kulinářské umění rozhodně nenechává pro sebe. Předává je studentům Střední hotelové školy v Mariánských Lázních, kde už léta vede gastronomický obor. „Protože naše škola připravuje na zakázku i různé rauty, studenti se setkají i s podobným kulinářským uměním a vyzkouší si přípravu různých specialit. Také jezdíme na gastronomické soutěže, ze kterých pravidelně vozíme medaile, z posledních dvou mistrovství republiky jsme přivezli dvě zlata, měli jsme i celkového vítěze, takže je pořád na čem stavět. A hlavně mě to pořád ještě baví, jezdit po soutěžích – jak se studenty, tak i samotného," dodal kuchař.