To, že své zážitky z cestování ledovou pustinou vyprávěl právě v Plané, má svůj důvod. Tím je přátelství s plánským místostarostou Pavlem Nutilem. „V Plané jsem poprvé, ale s Pavlem jsem byl na Špicberkách na lyžích. Už je to pěkná řádka let, někdy v roce dva tisíce. A před třemi lety jsme spolu byli na Islandu, také na lyžích," sdělil Deníku polární cestovatel.
Sníh, led, mráz a zima jsou pojmy, při kterých mnohým z nás naskakuje husí kůže, a při pomyšlení na cestu do takových míst si klademe otázku: Co bych tam dělal? Ne tak Miroslavu Jakešovi. „Tyto termíny ve mně vyvolávají jednak vzpomínky, ale také touhy po polární zimní lyžařské výpravě," pověděl cestovatel, který i v české zimě spatřuje jisté nebezpečí. „V Krkonoších máme podmínky stejné nebo i horší, než jsou v Arktidě či na Špicberkách. První reakce lidí, když vyslovím Grónsko, je, že řeknou, že je tam zima. Přitom ale v létě je tam tepleji, než tady. Mají mnohdy zkreslenou představu," usmíval se a dodal, že právě v Grónsku rostou takové houby a v takovém množství, jako u nás ne.

Návštěvníci malého sálu městského kulturního střediska viděli v úterní podvečer filmové dokumenty a vyslechli si poutavé vyprávění tohoto cestovatele. Na Severním pólu byl k dnešnímu dni celkem třináctkrát. Před dvaceti lety došel jako první Čech na lyžích na Severní pól s mezinárodní výpravou North pole. Jako průvodce má za sebou celou řadu výprav. „Naposledy loni v srpnu ve východním Grónsku se třemi lidmi. Východní pobřeží je moc krásné. Pěkný terén mimo civilizaci." Na další průvodcovskou výpravu se chystá příští týden. „Prvního února pojedeme na horní planinu do Norska," popsal s tím, že následuje několik dalších výprav, mezi nimi i jedna na Špicberky a dále na Severní pól. „Kdy se vrátím, zatím nevím. Chci tam zůstat sám a dokončit sólový pochod na nejjižnější bod Špicberk."

Ne cestách ho doprovází, jak cestovatel sám říká, jeho věrná přítelkyně. Po celodenním pochodu polární pustinou vyndá totiž Miroslav Jakeš kytaru a začne hrát. „Člověk si zahraje, udělá večeři ve stanu a přijde na jiné myšlenky. Prodělala křest minulý rok na Severním pólu, kde jsem právě tuto kytaru měl sebou."

Cestovatel také zavzpomínal na své začátky. Jakýsi cestovatelský pravěk. Stany si šil sám a bagáž na jedné z prvních výprav za polárním kruhem tahal na červených dětských bobech. „Vůbec nevím, jak jsme to tehdy mohli přežít," okomentoval a přidal další ze zajímavostí. V oblasti, kde žijí lední medvědi, musí pořád spát s pistolí pod hlavou. Opatrnosti není nazbyt. „Nikdy jsem ji proti medvědovi naštěstí nepoužil. Na zaplašení stačí výstřel světlice. Abych mu nevoněl, někdy se i poliji trochou benzínu z vařiče," vyprávěl.

Průvodce navštívil čtyřicet krát Špicberky, asi dvacet pět krát Grónsko, čtyřikrát krát Baffinův ostrov v Kanadě, dvakrát Aljašku a Kolský poloostrov. Dále jeho nohy kráčely po Antarktidě, Kamčatce, Sibiři. Z hor má za sebou putování po Himálaji, Hindúkuši, Pamíru, Kavkaze, And, Alp, Pyrenejí, Hogaru a řadě dalších velehor.

Miroslav Jakeš chystá další plány. Tím je dokončení projektu „Sedm vrcholů a tři póly", jehož cílem je vystoupit na nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Zatím nestál přesně na Jižním pólu.