Dnes je stařičká tatrovka žlutočernou ozdobou a středem zájmu Jaroslava Hofmanna z Čečkovic. Jak by ne, vždyť ji před téměř třiceti lety doslova vyhrabal z pod kopou harampádí v jedné stodole. „Přede mnou tatřičku měl Václav Mašek z Maštova. Objevil jsem jí nekompletní, rozebranou a zahrabanou v binci ve stodole. Před stodolou bylo asi padesát pražců. Museli jsme tehdy vše přenosit, vyklidit stodolu. Auto bylo pečlivě zarovnané a uvnitř naskládané další věci, krabice, svícny z kostela…" vypráví o unikátu majitel několika dalších veteránů. Jak dlouho auto ve stodole stálo se neví, prý kolem pětatřiceti let. K předcházejícímu majiteli tatřičky se váže zajímavost, téměř neuvěřitelná. „Vyprávěl mi, že v autíčku jezdili nějací muzikanti. Vešla se tam parta osmi lidí i s nástroji. To nechápu," podivuje se Hofmann.

Tatru 57 poskládali, nasadili kola a na laně odtáhli domů vozem Tatra 603. „"Stála pak čtrnáct dní před domem a já si zvykal, že jí mám. Pak začaly opravy. Motor, podvozek, karosérie, prahy, lemy, podlahy. Téměř vše prošlo generálkou, hlavně výdřeva karosérie a plechy. Na řadu přišlo čalounění a materiál na střechu. To byl obrovský problém, něco takového před třiceti lety sehnat," dále popisuje rekonstrukci tatřičky.

Jaroslav Hofman po dobu, co veterána má, s ním najezdil devadesát dva tisíc kilometrů. Jezdí na srazy, kde se setkávají další majitelé starých a obnovených vozů, veteránů. Letos jeho Tatru 57, která slaví osmdesátiny, čekají další ujeté kilometry. „Přemýšlel jsem, co jí k výročí koupím, zda kytku nebo flašku dobrého benzínu. Nakonec mi ale kamarád řekl, že mám koupit nové pneumatiky. Vždyť jedna z nich je starší, než já," dodává s úsměvem a jeho kroky vedou opět do garáže. Práce na dalším veteránu už čeká.