Bývalí obyvatelé a rodáci se sešli na svém historicky prvním setkání a to v rámci oslav pořádaných k pěti set šedesátiletému výročí od první písemné zmínky o Labuti.

Po více než padesáti letech se do Labutě přijel podívat také Bohumil Sláma. Bydlel zde v letech 1954 až 1956. „Začal jsem tu chodit do školy, do první třídy," vyprávěl před budovou dnes už bývalé školy a dále vzpomínal: „Bydleli jsme nejprve v Lučině u dědy, který tam koupil barák. Pak také zde i v hájovně. Rodiče se pak ale odstěhovali na Dobříšsko. Za lepšími penězi, tady byly výdělky mizerné. Matka si tam v kravíně vydělala více peněz, než v pohraničí, kde pracovala v lese."

Povídání se točilo také kolem dětství. „Jako kluci jsme chodili chytat do potoka ryby. Také jsem chodil pomáhat do chlíva zametat nebo k dobytku. Za odměnu jsem dostal chleba. Ale takový chleba, jako pekla paní Kosová jsem už pak v životě nejedl. Byl dobrý. Vydržel týden a pořád měkký," dále zavzpomínal. Josef a Marie Kosovi byli při osídlování pohraničí prvními obyvateli Labutě.

Bohumil Sláma, stejně jako další dávní obyvatelé, poznával při procházce obcí domy, které se moc nezměnily. „Ta škola je snad pořád stejná," poukázal. Podobně jako další příhraniční obce Tachovska se i Labuť postupně vylidňovala. Z původních přes sedm set obyvatel jich dnes má jen něco málo přes sedmdesát. „A stálých obyvatel tu je ale tolik, že by se dali spočítat na prstech ruky," podotkl.

Právě o historii obce hovořil v budově školy před téměř dvěma sty lidmi kronikář Václav Hurych. „Je málo obcí, které mají název Labuť a těžko vypátrat, proč se obec takto vlastně jmenuje. První kronikář psal, že tam, kde stojí Labuť je mnoho rybníků a na nich labutě."

Skutečnost o vzniku jména obce bude možná jiná. Podle kronikáře i tato však není spolehlivě doložená. „Zde byl významný rod Švamberků a ten měl ve svém erbu labuť. Předpokládá se tedy, že obec dostala název podle erbu rodu, který pohraničí kolonizoval," dozvěděli se přítomní při prezentaci. Dále kronikář poukázal na množství obyvatel v Labuti, které v devatenáctém století přesahovalo sedm set. Po druhé světové válce už jich bylo ani ne sto padesát a loni jich měla Labuť jen 72.

I tak se přivítání a prezentace účastnilo 179 lidí. „Kulturního programu se zúčastnilo 235 podepsaných na prezenční listině. Mimo těchto lidí přišli i další, náhodní návštěvníci , takže celkový počet v pískovně byl asi 300 lidí," přiblížil kronikář Hurych.

Významnou úlohu při organizaci setkání sehrála místní rodačka Eva Kosová. „Řekli jsme si, že by bylo dobré, aby se lidé potkali, aby vesnice žila. A jak to tak bývá, nápad přišel v hospodě. Nejsložitější ale bylo pak sehnat kontakty na všechny lidi, dohledat je. To bychom nezvládly bez kronikáře pana Hurycha," sdělila Deníku za spoluorganizátorky.

Vlastní oslavy začaly v sobotu ráno hasičskou soutěží v požárním útoku. Šlo o 1. ročník Memoriálu Jaroslava Žaluda. „Přijelo sedm družstev a jedno daly dohromady také labuťské ženy. V pískovně pak pokračoval program. Vystoupily mažoretky z Tachova, country tanečky secvičené v Sedlišti a zahrála Konrádyho dudácká muzika a Sebranka," popsala průběh starostka Starého Sedliště Jitka Valíčková.