Labuť velká je jeden z našich největších ptáků s rozpětím křídel přes dvě stě třicet centimetrů a může mít i přes dvanáct kilogramů. Právě na jaře, podobně jako jiní ptáci, vyvádí mladé, většinou pět až sedm. „I když to někdy láká labutě si přiblížit k břehu krmením, není krmení ale vůbec nutné i vhodné,“ říká tachovský ornitolog Karel Machač s tím, že právě nyní mají labutě dost potravy. „Chodí se i z vody napást na louky, ale hlavně se živí vodními rostlinami,“ dále popisuje. „Když už by někdo labutím chtěl přilepšit, například ve městech, tak zcela nevhodné je sladké či slané pečivo,“ pokazuje ornitolog a dodává, že jediné od lidí vhodné přikrmování je suchým netučným pečivem. „I tak to ale není přirozená potrava.“
Při krmení může dojít i na útok od labuťáka. „On si brání teritorium a obzvláště teď, když mají mladé. Nejprve zasyčí, a když člověk neodejde, zaútočí. A takový dvanáctikilový pták má sílu, může pak dojít ke zranění.“
Právě syčení labutí je jeden z mála jejich hlasových projevů. Labutě se totiž po celý rok moc neozývají. I proto získala labuť anglický název Mute Swan , což v překladu znamená němá labuť. Při obraně teritoria labuť právě syčí, což je obvykle doprovázeno esovitým prohýbáním krku a máváním křídel.
