Po příjezdu k mé babičce (84 let), která měla toho dne velké bolesti jsem místo pár vlídných a uklidňujících slov směrovaných k někomu, kdo to v tu chvíli potřebuje, s údivem a později zděšením zjistila, že mám pravděpodobně mylné představy o tom, jak by se měl lékař chovat k pacientovi. Nemohu soudit jaké profesní kvality paní doktorka dosahuje, nicméně co se týče jejího chování z té „lidské stránky“, tam je to podle mého názoru nedostačující k výkonu jejího povolání.

Stále totiž věřím, že lékař by měl brát své povolání jako poslání a tak k němu i přistupovat. Chápu, že paní doktorka nemůže dělat zázraky, jak poznamenala, ale takovou základní věc, jako chovat se s úctou a trochou porozumění k pacientovi by, věřím, mohla zvládnout. Vždyť nám všem běží čas úplně stejně a všichni (včetně paní doktorky) budeme jednou potřebovat nějakou tu péči a budeme rádi za pár vlídných slov.

A to je přece to nejmenší, co těm co nás potřebují můžeme dát. Na závěr bych MUDr. Daniele Moročkovské popřála pevné zdraví a pokud by přece jen v budoucnu nějakého lékaře potřebovala, tak aby se k ní choval s úctou a měl pro ni vždy pár vlídných slov a nějaké to povzbuzení. Velké díky za vlídné zacházení patří řidiči sanitky panu Zdeňkovi Tvrzickému.

Slovo lékařky

„Reakce paní Zděnkové mne překvapuje. Rozhodně jsem se nechovala nijak nevhodně a arogantně. Žádného přestoupení lékařské etiky si nejsem vědoma,“ vyjádřila se MUDr. Moročkovská s tím, že udělala vše, co bylo v danou chvíli možné. „Paní jsem dala injekci proti bolestem a pak jsem svolila k jejímu převozu do nemocnice.“

Čtěte také: Chování lékařky stěžovatelku vyděsilo>>>