„Místo pár vlídných a uklidňujících slov směrem k tomu, kdo to v tu chvíli potřebuje, jsem se ke svému údivu a později i zděšení dočkala toho, že mám pravděpodobně mylné představy o tom, jak by se měl lékař chovat k pacientovi,“ uvedla Zdeňková. „Paní doktorka k babičce přistupovala, jako kdyby se jednalo o nějakou trivialitu. Musíte vydržet, my neumíme dělat zázraky, byla její slova při vyšetření. Nemohu soudit, jaké profesní kvality paní doktorka dosahuje, nicméně co se týče jejího chování z té lidské stránky, tam je to podle mého názoru nedostačující k výkonu jejího povolání,“ uvedla doslova Jana Zdeňková.

„Stále totiž věřím, že lékař by měl brát své povolání jako poslání a tak němu i přistupovat,“ dodala jedním dechem. „Chápu, že paní doktorka nemůže dělat zázraky, jak sama poznamenala, ale takovou základní věc, jako chovat se se s úctou a trochou porozumění k pacientovi, by, věřím, mohla zvládnout. Vždyť nám všem běží čas úplně stejně a všichni, i paní doktorka, budeme jednou potřebovat nějakou tu péči a budeme rádi za pár vlídných slov. A to je přece to nejmenší, co těm, co nás potřebují, můžeme dát,“ pokračuje stěžovatelka.

Jana Zdeňková přeje lékařce pevné zdraví. „A pokud by přece jen v budoucnu nějakého lékaře potřebovala, tak aby se k ní choval s úctou a měl pro ni vždy pár vlídných slov a nějaké to povzbuzení,“ uvedla s tím, že velké díky za vlídné zacházení patří řidiči sanitky Zdeňku Tvrzickému. Na názor ohledně celé situace jsme se zeptali lékařky Daniely Moročkovské. „Reakce stěžovatelky mne překvapuje. Rozhodně jsem se nechovala nijak nevhodně a arogantně. Žádného přestoupení lékařské etiky jsem si nejsem vědoma,“ vyjádřila se s tím, že udělala vše, co bylo v danou chvíli možné. „Paní jsem dala injekci proti bolestem a pak jsem svolila k jejímu převozu do nemocnice,“ dodala na závěr.