Obrostlá je křovím, částečně pokrytá mechem a podobná malé hradní věži kruhového půdorysu. Vchodové ocelové dveře už desetiletí nikdo nezavřel, schody vedoucí na vrchol se začínají rozpadat, části střechy leží stržené na zemi. Na první pohled ale zaujmou čtyři obdélníkové otvory ve stěnách. Stavba připomíná střílnu a střílna to také je. I když nesloužila vojenským účelům. „Jde o takzvaný výrovník,“ říká Bohuslav Šlehofer, který čtyřicet let pracoval na bažantnici u Chodové Plané a pokračuje: „Nahoru se umístila mechanická vycpanina výra a ta se pomocí drátků nebo provázků ovládala zespoda. To lákalo dravce, nalétávali na výra a uvnitř výrovníku byl ukrytý střelec, který pak lovil škodnou.“

Výrovník nechal postavit chodovoplánský hrabě Hans Ernst von Berchem-Haimhausen koncem devatenáctého století. Od té doby zde totiž byla bažantnice, která s různými přestávkami a v různém rozsahu fungovala ještě nedávno. „Skončili jsme někdy v roce 2008. Výrovník jsme samozřejmě nikdy nepoužívali, i když ještě v sedmdesátých letech (minulého století, pozn.red.) byl lov pernatých predátorů povolen,“ dále říká Šlehofer, který se dlouhá léta zabývá také myslivostí a ta mu doslova přirostla k srdci. S myslivostí se totiž setkával už ve svém dětství, když jeho otec byl hajným a bydleli na hájovně pod Přimdou. „V době, kdy tady fungovala bažantnice, jsme měli i deset tisíc odchovaných bažantů za rok,“ poukazuje s tím, že ty doby jsou už dávno pryč a o bažanty dnes není takový zájem.

Myslivci o zmiňovaném lovu dravců hovoří jako o lovu na výrovce. Ten byl dříve používán poměrně běžně. Lovili se tak dravci, ale také vrány. Lovci využívali přirozeného nepřátelství mezi sovami a ostatní pernatou zvěří. Krom zmiňované kamenné výrovky ukrývá lesík i několik patníků s letopočty. Ty údajně tvořily hranici veliké bažantnice. Další stavbou, kterou obrostlo křoví, a dokonce na ní vyrostly stromy, je studánka situovaná asi tři sta metrů od výrovníku. Jde o pramen vody, nad nímž je zachovaný kamenný klenutý strop a ve stěně zasazený kámen s nápisem: Willisbrunn erbaut 1874. Stavba ne nepodobná sklípku byla vystavěna v uvedeném roce a to za působnosti již zmiňovaného chodovoplánského hraběte Hanse Ernsta von Berchem-Haimhausena. Vystavět nechal například i dvoupatrový pseudogotický zámek, který využíval při svých občasných loveckých výpravách. Zámek Berchembogen je necelé dva kilometry severně od studánky a je veřejnosti nepřístupný.