Bez ní by mnoho biologicky cenných mokřin zaniklo, zarostlo křovinami a lesem. Zmizely by tak všechny druhy, které zastínění nesnáší, které nejsou schopny přežít konkurenční tlak přizpůsobivějších rostlin.

Člověk ani nemusí být odborníkem, aby si všiml rozdílu mezi pravidelně kosenými a dlouhodobě nekosenými plochami. Vegetace je zde prostě odlišná. Dříve květnaté bezkolencové a pcháčové louky po ukončení kosení přerůstají tužebníkem, vrbinou, metlicemi a přechodová rašeliniště a slatiny se uzavírají vrbami, břízami a olšemi, zmenšuje se počet druhů (a první mizí právě ty nejvzácnější). Takový je neodiskutovatelný řád přírody.

Dnes je nám zcela jasné, že uměle, tedy člověkem vytvořené biotopy (louky od suchých po ty rašelinné), jsou závislé na lidské činnosti. Zdá se to jako triviální. Přesto do ne zas tak vzdálené doby přetrvával i v ochraně přírody trend konzervační ochrany, tj. nezasahování do chráněných biotopů. Péči o chráněná území na Tachovsku dnes zajišťují zejména Plzeňský kraj (prostřednictvím svého odboru životního prostředí) a správy chráněných krajinných oblastí Český les a Slavkovský les. Péči o další biologicky cenná území jako jsou některé významné krajinné prvky, plochy v územních systémech ekologické stability atd. mohou zajišťovat i obecní a městské úřady, mají – li o to zájem.

Nezanedbatelná v procesu péče o krajinu je účast občanských sdružení zabývajících se ochranou přírody. Mají mj. možnost čerpat na tuto činnost peníze z grantů vypsaných Plzeňským krajem. Vím o čem mluvím.

S naší plánskou „základkou“ Českého svazu ochránců přírody využíváme grantů již několik let, pro letošek jsme získali prostředky na údržbu prameniště Březského potoka při jižním úpatí Štokovského vrchu a likvidaci nepůvodní netýkavky žláznaté v nivě potoka Hamerského při severní hranici CHKO Český les.

V prvním případě jde v podstatě o asanační zásah, jehož cílem je odvrátit přímý zánik slatinného bezlesí s výskytem řady zvláště chráněných rostlin (v letošním roce jsme zde zjistili výskyt např. kruštíku bahenního, prstnatce májového, vemeníku dvoulistého, klikvy bahenní, vachty trojlisté).

V druhém případě vytrháváme z pobřežních porostů rostlinu, která tam nepatří, je přivandrovalcem a ubírá místo rostlinám původním. Až tedy uvidíte uprostřed léta lidičky, jak se prodírají středoevropskou džunglí chrastic a kopřiv, na boku se jim kývá velký pytel plný růžově kvetoucích rostlin, vězte, že nejde o blázny, ale o lidi, jež jsou ochotni věnovat svůj volný čas ochraně přírody.

Miroslav Trégler