Šéfem této umělecké agenury a duší Koupáku je Jiří Fejt starší, který Deníku po oznámení výsledků ankety odpověděl na několik otázek.

Co říkáte tomu, že lidé už druhým rokem vyzdvihují Plánský Koupák jako nejlepší kulturní akci celého Tachovska?

Jsem za to nesmírně rád a vděčný. Utvrzuje mne to v pocitu, že přes všechny těžkosti a překážky, které akce tohoto typu provázejí, se vyplatí Plánský Koupák organizovat. Někdy se říká, že lidé nemají v kultuře moc vkusu, ale není to pravda. Když jim nabídnete dobře zorganizovanou akci s pečlivě vybranými umělci, kteří se v těchto dobách dokáží přiblížit k lidským srdcím, máte vyhráno na třicet procent. Přidáte-li k tomu reálné vstupné a péči o pořádné zázemí, aby se lidé mohli v klidu nejen soustředit na jednotlivá vystoupení, ale také vzájemně pobavit a občerstvit, v tu chvíli si připočtěte dalších třicet procent. A teď už jen zbývá to nejjednodušší – objednat „nahoře“ pěkné počasí. To když se vám povede, tak si můžete připsat těch zbývajících čtyřicet procent – a pak jste teprve vítěz. Nám se to s Koupákem zatím víceméně dařilo – až na třetí ročník v roce 2009. Tehdy nás počasí pořádně pozlobilo a co hlavně, bylo to citelně znát na účasti. A to je pak pro organizátory to nejhorší. Jen si to vezměte – máte uzavřené smlouvy na vysoké honoráře, počítáte se vstupným, ale lidé se těsně před akcí zaleknou deště, který sice během odpoledne ustane, ale účast už vám to velmi citelně poznamená…

Na který ročník Plánského Koupáku osobně nejraději vzpomínáte a na který byste naopak rád zapomněl?

Každý z těch dosavadních čtyř ročníků měl vždycky něco do sebe. Přinesl vždycky řadu dobrých vystupujících, na které lidem stálo za to přijít. Začínali jsme v roce 2007 nabídkou Mňágy a Žďorpu, Hamletů, Turba, Báry Zemanové a dalších – a hned napoprvé s obrovským ohlasem. V roce 2008 tady vystupovali No Name, Ewa Farna, Arakain, Argema a jiní. Třetí ročník 2009 patřil Miro Žbirkovi, Petru Spálenému, Blue Effectu, Luneticům a sedmi dalším vystupujícím. A vloni nelze zapomenout na Michala Davida, Dogu, Turbo i na mnohé další… Dali jsme za ty čtyři roky mnoho příležitostí i místním a regionálním kapelám… Když tak ale nad vaší otázkou přemýšlím, tak mě osobně vždycky nejvíce poznamenají nejčerstvější, tedy poslední prožitky. Takže pro mne je zatím favoritem loňský čtvrtý ročník s megahvězdou Michalem Davidem, který potěšil tisíce lidí a jako člověk se choval naprosto skvěle, což u špičkových umělců nebývá zase tak časté. A zklamání? Asi ten rok 2009. Slabá účast, deštivo – přitom u nás všechno připraveno… Ale i to je holt někdy tvrdá realita, se kterou se prostě musí počítat.

Jak to vůbec všechno začalo? Kde se vzal nápad na velký open-air festival v areálu plánského koupaliště?

Za všechno může festival Vizovické Trnkobraní, kde naše skupina Erion hrála celkem dvakrát. Poprvé na jednom z vedlejších pódií jako nepříliš známá, ale stoupající hvězdička na nebi českého pop-rocku a podruhé už na hlavní scéně festivalu, jako v rádiích a mezi lidmi známá kapela, která měla tu čest, spolu se skupinou Chinaski, tento velký festival hudebně otevřít. Tehdy jsem tam stál v zákulisí, díval se na ten obrovský dav lidí, nadšených z hudby plánského Erionu a říkal si – fakt by něco podobného nešlo udělat i u nás? No a každá dobrá myšlenka a nápad přece musí určitou dobu zrát, takže jsme vymysleli, že nejlépe takovému festivalu bude v areálu plánského koupaliště. A pak už jsme se jenom hecovali, kdy do toho půjdeme…

Jaká byla od počátku podpora festivalu? Byli vám hned nakloněni třeba sponzoři, bez nichž se žádná větší akce tohoto druhu téměř neobejde?

Lidé a sponzoři hned od počátku pochopili můj záměr. Přinést do Plané, na Tachovsko festival, za kterým se jinak jezdí stovky kilometrů daleko. Velkou oporu, podporu a pomoc jsem měl a stále mám na plánské radnici – ve vedení města, v zastupitelstvu, v radě. Od prvního ročníku je Plánskému Koupáku město tím nejlepším partnerem a podporovatelem. Zastupitelé napříč politickým spektrem vědí, že Koupák je pro Planou obrovskou reklamou na republikové úrovni zároveň tahákem pro lidi ze všech koutů naší vlasti – i ze zahraničí. Oporu mám také v místních i přespolních firmách – a to nejen v těch velkých, ale každoročně myslí na „svůj“ Koupák i řada plánských živnostníků a mnoho dalších. Obrovským uznáním pro festival je fakt, že vloni už byl Plánský Koupák „pod křídly“ takových vlivných médií, jakými jsou nejen regionální rádia a televize. A to nepočítám tradiční spolupráci s Tachovským deníkem a dalšími médii.

Letos tedy Plánský Koupák oslaví své první kulaté výročí – pět let od svého vzniku. Bude jeho program ještě pestřejší a ještě přitažlivější?

Snažíme se dělat každý ročník co nejlépe a nejkvalitněji. Jak co do výběru vystupujících umělců, tak i v oblasti zázemí festivalu. Vloni měli lidé možnost ochutnat piva více značek, což drtivá většina vysoce oceňovala. Postupně zdokonalujeme i občerstvovací areál, aby se nevytvářely nekonečně dlouhé fronty, aby byli návštěvníci festivalu skutečně spokojeni. V tomto trendu budeme pokračovat i letos. Pátý ročník Plánského Koupáku se uskuteční v sobotu 30. července a já věřím, že i tentokrát budou lidé mile překvapeni nabídkou vystupujících i připraveností zázemí. Já vím – chcete, abych prozradil jména umělců, ale bylo by to předčasné a ukvapené. V těchto dnech probíhají jednání a jsou postupně uzavírány smlouvy na vystoupení. A já jsem v tomto ohledu pověrčivý. Dokud to nemám černé na bílém, tak ten umělec pro Koupák zatím neexistuje. Chvástání dopředu nemám rád. Lidé nám věří a dobře vědí, že je ani letos nezklameme. Jakmile budu mít podepsané umělecké smlouvy v ruce – slibuji, že budete první, kdo se o letošních účinkujících dozví.

A na závěr – s jakými pocity budete organizovat pátý ročník Plánského Koupáku?

S těmi nejlepšími. Víte, mně se zdá – a nejvíce jsem to asi cítil vloni – že se vždycky na Koupáku a po něm lidé mnohem více usmívají. Nejen na mne, ale především jeden na druhého. Nenápadně vždycky pozoruji ze zadní, temné strany pódia ten pestrý dav známých i neznámých tváří, ve kterých se zrcadlí spokojenost a dobrá nálada. A to je důležité. Aby lidé vzali akci za svou, těšili se na ni, krásně si ji prožili a zůstali dobře naladěni ještě dlouho po ní. To je pak pro každého organizátora největší ocenění. Když vás lidé potkávají, usmívají se a říkají – to teda bylo něco nádherného – tak máte chuť jim to hned druhý den zopakovat. Za ten pocit všechny starosti fakt asi stojí. Tak ať nám veselá, koupákovská nálada vydrží i do dalších ročníků…