Nejen o tom jsme si povídali v její kuchyni, která splňuje všechny požadavky moderní kuchyně, je přitom ale citlivě postavená ze starých kredencí a selského nábytku. Pochopitelně, že si ji paní Líza postavila sama.

Hmyzí hotely jsou v současné době činností, která vám asi zabere nejvíce času. Je to dá se říct i módní záležitost současných zahrad a venkovních prostor. Jak jste se k tomu vlastně dostala?

Je to tak šest, sedm let. Udělala jsem si hmyzí hotel pro sebe na zahradu a první návštěva, která k nám přišla, si ho vyprosila. Tak jsem si musela udělat další. Mezitím si to známí řekli mezi sebou a chtěli je taky.

Jsou různé velikosti, různé druhy… Je to hodně pracné?

Na konstrukci je potřeba pila, hoblík, Kdo toto nářadí nemá, asi by se mu to dělalo složitěji…

Ale vy jste si s tím poradila. Šlo vám to od začátku, nebo se občas něco nepovedlo, než jste získala v tomhle potřebnou zručnost?

Se dřevem pracuji už delší dobu, tak to bylo o to jednodušší. A baví mě to (úsměv).

Zmínila jste, když jsme hmyzí hotely fotili, že nejvíce objednávek máte právě v tomto období, tedy říjen, listopad, prosinec. Dá se vyčíslit, kolik jich vyrobíte za sezonu, nebo za rok?

Řekla bych, že minimálně 150 za rok.

A děláte jednu standardní velikost?

Na přání vyrobím třeba i větší, například pro mateřské školky. Ale pak už bývá problém s dopravou, protože je domeček už těžký. Dělala jsem jeden, který měl metr padesát na výšku, to už pak váží sto kilo a je s ním horší manipulace.

Jak dlouho čistého času trvá výroba jednoho?

To nedokážu přesně říct, protože já si třeba jeden den dělám kostry, jiný den natírám, připravuji výplně.

Zmínila jste školky. Objednávají si vaše hmyzí domečky spíše soukromníci, nebo školky a podobné instituce?

Překvapilo mne, že hmyzí hotely jsou u nás na trhu už delší dobu, ale jejich obliba neklesá, právě spíše naopak. Poslední dva roky se o ně hodně zajímají právě školky. Takže asi polovina objednávek je do mateřských a základních škol. Také tady v Černošíně jsme dělali společně s dětmi jeden velký hmyzí hotel z palet, společně jsme ho postavili, naplnili, bylo to i odpoledne s opékáním buřtů, posezením.

Z různých koutů republiky, možná…

Z různých koutů republiky. Posílala jsem je do Brna, Ostravy, ale i do Bratislavy.

Říkala jste, že jich děláte zhruba 150 za rok, šest až sedm let, to znamená, že kolem tisícovky už jste jich vyrobila…

To určitě.

Ne každý si pod pojmem hmyzí hotel představí, co to je. Je to rámeček, ale co v něm je za materiály?

Je fajn mít tam náplň různorodou, protože dnes se na vesnicích změnil biotop pro zvířátka. Zahrady už nejsou jen ovocné s kupkou sena a klacíků. Každý chce mít zahrádku upravenou, krátký trávníček. A zvířátkům se tak trochu ztratilo přirozené bydlení. Měly by tam být šišky, mech, pavouci milují bodláky.

Jak dlouho takový domeček vydrží? Musí se náplň obměňovat, udržovat?

Já mám domeček už těch šest let. Kostra je v pořádku, kůra také zůstane, ale někdy se stane, že přiletí pták a vytahá seno nebo mech, to se tedy musí jednou za čas doplnit, obměnit.

Máte představu, kolik toho hmyzu uvnitř žije?

Ono to na první pohled vypadá, že žádný. Lidé si často myslí, že si pořídí hmyzí hotel a budou mít malé divadlo, že se budou na hmyz dívat. Ale kdyby to tak fungovalo, tak by to vlastně bylo krmítko pro ptáky. Když jsem si stěhovala svůj vlastní domeček a škrtla jsem o strom, domeček se vysypal a bylo v něm neuvěřitelné množství různých brouků.

Takže takový živý entomologický atlas…

(úsměv) Ano.

Jaké roční období je vhodné pro instalaci takového domečku?

Je to v podstatě jedno, ale když byste ho umístil teď na zimu, nikdo se tam nenastěhuje, ale až potom na jaře. Ti brouci si to najdou sami. A jaké se tam nastěhují druhy, záleží také na tom, jestli je domeček ve městě, na vesnici, na severní straně, na jižní a podobně.

Je tedy doporučené nějaké vhodné umístění?

Neměl by stát na úplném slunci a trošku by měl být chráněný před mrazivými větry. Vhodné je to tedy pod strom.

Říkala jste, že děláte domečky i pro motýly, čmeláky, ty tedy vypadají jinak?

Ten pro čmeláky je konstrukčně složitější. Čmelák má vyšší nároky na bydlení. Samička potřebuje mít takový tunel, aby měla pocit, že tu svoji rodinu ochrání a je někde hluboko. To jsme si načetla, ale zjistila jsem to i vlastní zkušeností, že jsem při bourání objevila čmeláčí hnízdo.

Věnujete se mnoha dalším činnostem. Třeba vaše kuchyně, to je podle mého názoru pastva pro oči milovníků starého nábytku. Přitom je udělaná tak, aby splňovala všechny potřebné požadavky moderní kuchyně. Čím to je, že jste takhle propadla starému nábytku?

Přijde mi úžasné, že to jsou věci, které mají nějakou minulost. A mě bylo vždycky líto, že taková věc skončí někde na skládce. A mám pořád spoustu nápadů, co z ní udělat.

Lidé vás znají také díky vaší umělecké a sběratelské činnosti. Měla jste několik výstav…

Tady v muzeu jsem měla výstavu háčkovaných prací, háčkovaných zvířátek. Nazvala jsem ji něžně háčkovaný čas. To mě taky baví. V zimě už nemohu být takhle dlouho venku, tak se věnuji tomuto.

Ta výstava knoflíků, nebyla náhodou také vaše?

(smích) Také. Byla letos od jara do podzimu v Tachově na zámku, předtím tady v muzeu v Černošíně, příští rok bude cestovat do Sokolova, ozvali se ale lidi z dalších míst.

Nebude jednodušší si povídat o tom, co neděláte?

(smích) Neumím mýt okna a žehlit.