VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lučina ukrývá pod kalnou vodou tajemství

Lučina – /REPORTÁŽ/ Nad klidnou hladinou vodní nádrže Lučina se válí jemný opar mlhy, je chladný, podzimní den. Teplota vzduchu se zastavila na nějakých dvanácti stupních a voda je o dva, tři stupně chladnější.

2.11.2012
SDÍLEJ:

Potápěči prozkoumávali dno vodního díla Lučina. Foto: DENÍK/Antonín Hříbal

Čtyři potápěči se po dvojicích noří pod hladinu ne zrovna průzračné vody a postupně mizí z dohledu. Sedím v lodi s hrázným a myšlenky plné otazníků se mi honí hlavou. Co na dně Lučiny potápěči najdou? A jestli vůbec něco…?

Vlastnímu ponoru předchází celá řada událostí. Už nějakou dobu Tachovský deník přináší svým čtenářům seriál o řece Mži. O její historii, současnosti, o životě v blízkosti řeky. A tak neodmyslitelně k tématu patří i Lučina. Zaniklá obec a stejnojmenné vodní dílo.

Při jedné návštěvě v Muzeu Českého lesa v Tachově se setkávám s informací, že kousek od hráze bývala kdysi samota, dnes je zatopená. Celá obec Lučina byla před napuštěním vodního díla zdemolována a její část je pod vodou. Zmíněná samota ale údajně demolici zcela nepodlehla a tak by tam, hluboko pod vodou, měly stát jakési zbytky stavení. Vzniká nápad, podívat se tam, případně pořídit snímky a záběry videa pro budoucí dokument o zaniklé obci.

Od povolení 
k ponoru

Nejprve je nutné vše probrat s odborníkem na slovo vzatým, s dlouholetým a zkušeným potápěčem Bohumírem Kráčmarem. Z diskuze vylývá, že bychom do toho šli. I přesto, že viditelnost pod vodou bude možná dost mizerná. Potápěč a fotograf dokonce přislibuje, že k sobě přizve další kolegy na pomoc.

Musím tedy vyjednat povolení k ponoru. Už také proto, že do blízkosti vodního díla Lučina je zákaz vstupu. Povodí Vltavy závod Berounka je našemu záměru nakloněno. Za několik dnů dostáváme kladnou odpověď od ředitele závodu Miloně Kučery. S Bohoušem Kráčmarem se ihned radíme o termínu ponoru a to 
s ohledem na blížící se zimu.

Den „d" právě nadešel. Je říjnový pátek, jedenáct hodin a u hráze se postupně setkává tým lidí, kteří zatím neví, zda vůbec něco objeví, zda pod hladinou bude dostatěčná viditelnost. Přesto jsou všichni nadšeni pro věc. Zdravím Václava Růta, hrázného Lučiny. „Byl jsem zkontrolovat a připravit loď," vítá mě na schodech k plechové garáži. Za okamžik doráží čtyři muži z tachovského klubu potápěčů. Jiří Prouza, Jiří Šlehofer, Zdeněk Jelínek a Bohumír Kráčmar. Akce se také účastní František Soukup, ten se chystá detektorem prozkoumat břeh nad hrází.

Hledáme místo, umisťujeme bójku

Domlouváme nad mapou přesné místo ponoru. Podle souřadnic je nutné pomocí satelitní navigace najít místo a tam spustit bójku s kotvou. To je prvořadý úkol. „Chcete se ponořit tam, kde bývala samota?" ptá se František a dodává: „Tam jsem ještě kdysi dávno chodil tátovi pro knížky."

„Ponoříme se u bójky a postupně prozkoumáme směr na sever, když nic nenajdeme, otočíme se a vrátíme se zpět," říká nad mapou Bohouš. Potápěči se rozdělují na dvojice a první k ponoru se připravuje Jiří Prouza s Jirkou Šlehoferem. Vybavení všech potápěčů vypovídá o jejich naprosté profesionalitě a připravenosti. Jen nasoukat se do všech částí potápěčských obleků trvá desítky minut.

Filipíny nebo Lučina

Někteří z potápěčů s fotografickými aparáty a vším tím speciálním vybavením se ještě před několika měsíci potápěli v teplých vodách jižních moří, fotili barvy života v průzračné vodě Filipín a dalších míst na Zemi. Dnes usedají do člunu na Lučině a chystají se do vody, která svým chladem a čistotou je s moři nesouměřitelná.

Hrázný Růt startuje motor člunu a vyjíždíme na přehradu. Chvíli trvá, než se nám podaří zaměřit místo, kde by pod hladinou mohly být zbytky budov bývalé samoty. Zdeněk Jelínek vyhazuje kotvu bójky a provaz se sune pod hladinu. „Je tady osm metrů," informuje nás o hloubce. Vody je dnes o téměř dva metry méně, než obvykle. Je sucho a přítok nestačí už měsíce odtoku, tak denně ubývá zhruba centimetr výšky vody.

U dna je tma

První dva vodní muži se přehoupnou přes loď a noří se do Lučiny. „Není tady skoro nic vidět," věta, kterou asi všichi čekali, ale nikoho neodradila. Viditelnost těsně pod hladinou je kolem jednoho a půl metru. Dole u dna je ale situace o mnoho horší. Potápěče necháváme na místě prozkoumávat dno a vracíme se s člunem ke břehu, aby se další dva kolegové připravili na ponor.

Druhá dvojice je zanedlouho namístě a první z potápěčů se postupně vynořují. „Je tam skoro úplná tma, nedá se to prosvítit. Je to škoda," slyšíme z hladiny. „Je tu takový rezavý kal. Byli jsme asi jedenác metrů hluboko a tam už vůbec není nic vidět," pokračují v líčení situace. Aby se první dvojice dostala do člunu, musí blíže ke břehu. S těžkou výstrojí by se nedokázali vyhoupnout na palubu čunu. V té souvislosti se dozvídáme, že tady na Lučině je jednoduché doplavat ke břehu. V mořích ale zemřelo mnoho potápěčů, kteří si půjčili člun, do něhož nejde z vody vylézt. Nevyhodili si schůdky z lodi, skočili do vody a pak daleko od břehu zemřeli vyčerpáním.

Pod vodu se dostává druhá dvojice, Bohumír Kráčmar 
a Zdeněk Jelínek. Ti pokračují ve složitém pátrání po místech, kde kdysi žili lidé a dnes je tam dole téměř neproniknutelná tma. My s hrázným Růtem objíždíme v člunu celou vodní nádrž. I zde žije bobří rodinka a tak je možné z loďky vidět její činnost v podobě kácení stromů. „Vidíte tam to tu spoustu pokácených stromů? To vše je práce bobra," ukazuje na břeh hrázný. Po obhlídce přehradní nádrže se vracíme na místo ponoru.

Jiné informace, než, že není nic pod vodou vidět, ani neočekávám. Voda je pohybem potápěčů více zkalená a tak není divu, že výsledek několikahodinového snažení potápěčského týmu není příznivý. Přesto jednu dobrou zprávu dostávám. Kousek od břehu viděli potápěči mnoho velikých raků. Důkaz kvalitní vody.

Nabíráme potápěče do člunu a po třech stech metrech vystupujeme na pevnou zem. Cestou na břeh slyším: „Sice jsme nic neviděli, ale mě se splnil můj sen. Vždy jsem se chtěl potápět na Lučině a dnes se mi to splnilo."

Na jaře opět

Zatím k žádnému objevu skrytých, něčím zajímavých míst pod vodou nedošlo. Záměrně říkám zatím. Odjíždíme totiž s jednou myšlenkou. Nevzdat to a po odstoupení ledů a pročištění vody se na jaře vrátit. Za pomoci echolokátoru prozkoumat dno z lodi a pak se opět ponořit do tmavé vody Lučiny a třeba i poodkrýt tajemství, které si voda dnes uchovala.

Autor: Antonín Hříbal

2.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Volby se samozřejmě nevyhnuly ani vesnicím. Již od začátku se voliči k urnám dostavili také v obcích Horní Kozolupy a Slavice.

I v komunistické baště vyhrálo Babišovo ANO

Roman Hubník.

Hubník: Škoda první půle

V uličkách Tachova vyhrál Tomáš Jaša

Tachov – Více než 150 běžců v několika věkových kategoriích přilákal tradiční říjnový Večerní běh Tachovem.

Ve Stříbře šla volit i maminka před porodem, v komisi byla žena s trikolorou

Stříbro - Volební okrsek číslo šest ve Stříbře je v budově Základní školy v Gagarinově ulici.

Výlov Regentu začal

Stovky milovníků rybích pochoutek se zúčastnily prvního oficiálního dne výlovu rybníku Regent, který je největším rybníkem na území Tachovska.

Čeští a bavorští policisté se radili o migraci, pronásledování i drog

Tachov – Ke společné diskusní poradě zasedli v Tachově na zámku policisté z tachovského okresu a příhraničních regionů Bavorska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení