Rodačka z Německa, ředitelka malé firmy žije, pracuje a tvoří v Tachově. Její dílo se rozrostlo na sedm desítek obrazů velkých i menších a některé si našly nového majitele i v dalekém zahraničí. „Teď zrovna jeden letí v letadle na Nový Zéland,“ usmívá se v jízdárně, kde v sobotu má prvně svojí výstavu a kouká na hodinky.

„Inspiraci hledám všude, kde to jen jde, hlavně venku,“ říká malířka a ve zmiňované jízdárně ve Světcích ukazuje na tři obrazy. „Nyní se ale učím také portréty, zde je například Reinhold Messner, tady na druhém portrétu je bubeník Tokhi a na třetím je deedžej z Norimberka.“ Předlohou k portrétům jí byly fotografie, ale většina obrazů jsou krajinky nebo domy. Několik dalších děl je vytvořených perokresbou na listech ze staré knihy popsaných německým švabachem.

Jak Bärbel Jílková říká, maluje celý život. „Ale teprve v roce 2016 jsem se tvorbě začala věnovat mnohem více.“ První obraz vznikl i díky její dceři. „Oblíbila si jeden v práci, vyfotila ho a fotku mi ukázala, že by si takový přála. Řekla jsem si, že to umím taky, a podle fotky jsem obraz namalovala,“ popisuje své první dílo, jehož motivem byl veliký a hodně barevný dům.

Malby, kresby, ale i fotografie, jejichž autorkou je tachovská malířka, nemají svá jména. „Sama pro sebe si některé sice pojmenuji, ale tento konkrétní obraz pojmenoval jeden pán, co ho viděl na výstavě a řekl, že to jsou zvěrokruhy. Je to krásný název pro obraz, pro který jsem žádný název nenašla,“ popisuje s tím, že většina děl s motivem přírody má pro ni v podstatě velice jednoduché pojmenování: louka.

Výstava v jízdárně ve Světcích s názvem Barevný svět se konala o víkendu a byla součástí Tachovských městských slavností.