Kdy jste začal malovat?

Už jako malý kluk. Více času jsem tomu začal věnovat asi ve čtrnácti letech. To byla doba, kdy jsem přišel ze školy, udělal svou práci a úkoly a pak přišla ta vytoužená chvíle malování. Vydržel jsem malovat až do půlnoci. Trvalo to až do mých patnácti let. To byla doba, kdy jsem chtěl malování studovat a nebylo mi to dovoleno. Pouze jsem měl výběr mezi zemědělstvím a horníkem.

Měl jste podobné zájmy i v útlém věku či máte to v rodině?

Malování mě baví od dětství. Nevím však o nikom z rodiny, že by maloval.

Co malujete?

Vše. Zátiší, figurální kresbu i malbu, kresbu, akvarel, pastel, perokresbu, grafiku – dřevořez, krajinu. V posledních letech se věnuji výhradně krajinomalbě.

Proč vlastně malujete, co vám to přináší?

Odpovědět na otázku – proč vlastně malujete – já odpověď neznám. Mě to prostě baví. Přináší mě to klid a naplnění. Tím se dostávám do jiného světa a stále mě to nutí hledat. Mé hledání je v tom, že nechci malovat, ale tvořit, aby v mých obrazech mě kus zůstalo. Chtěl bych ukázat lidem, kolik krásy kolem nás je a o tu krásu se s nimi rozdělit. Nevím jestli se to někdy naučím. Zjistil jsem, pokud toto chci dokázat, nesmím koukat a myslet na to, co si lidé o tom myslí. Jinak bych maloval jen proto, aby se to lidem líbilo. A to nemá s tvorbou – s malováním nic společného.

Jaký byl Váš první obraz?

Na to už si nepamatuji. Na to, co si pamatuji, a to byla doba, kdy jsem se více věnoval kresbě perokresbě a malbě, byla figurální kresba a malba a okrajově krajina a zátiší.

Jestli byl dokonalý nebo ne, tak to vím přesně, nebyl dokonalý a myslím si, že i dnes nejsou dokonalé. Stálé hledám a asi nikdy nedosáhnu nato, aby to bylo dokonalé.

Věnoval jste ho někomu, nebo ho máte doma?

Z rané tvorby mi nezbyl žádný obraz. Když se to někomu líbilo, daroval jsem jej. Znám jednoho člověka , který jej dodnes má. Pak mám pouze jeden obraz, který jsem namaloval mamince a když zemřela ona a táta, vzal jsem si jej zpět na památku. Tenkrát jsem ho nazval třešňový květ. Je namalován temperou. Byl to můj první pokus v kubismu.

Co říkají na vašemu koníček manželka a přátelé?

Malování není můj koníček. Manželka mě vždy podporovala a podporuje. Mé obrazy vnímá jako kdyby to bylo kus mě. Přijala je jako mě. Přátele by neměli závidět, ale přát – od toho jsou to přátelé. Závist je hrozná lidská vlastnost. Za svého přítele, který mi opravdu přeje a pomáhá považuji pouze profesora akademického malíře, pana Františka Hodonského.

Máte i jiné koníčky?

Mám. Můj koníček je práce se dřevem – truhlářství.

Vaše životní motto?

Žít tak, aby mé chtění neubližovalo jiným.