Pochází ze Zlukova nedaleko Veselí nad Lužnicí, ale od roku 1947 je občankou Tachova. Popřát paní Anně k jubileu do Lažan, kde nyní žije, přijel také místostarosta Tachova Jan Straka s matrikářkou Magdalenou Cvrčkovou. Poté, co předali dárkový koš a květinu, s oslavenkyní a částí její rodiny poseděli v družné debatě, a Deník byl u toho. „Jsem ze sedmi dětí, ale žiji už jen já a sestra. Je jí 96 let a je čipernější než já, čas od času za mnou jezdí, bydlí tady kousek, v Horní Bříze,“ rozpovídala se usměvavá seniorka. „Zrovna v pondělí mi byla taky popřát,“ dodává.

Sama Anna porodila 4 děti, tři dcery Anna, Jana a Helena žijí dodnes a rodinné vztahy mají na dnešní dobu nadstandardně dobré, výpomoc v rodině a časté návštěvy nejsou nic výjimečného. Poslední tři roky tráví stařenka čas u své 80leté dcery Anny v Lažanech, kam za ní dojíždí i dcera Jana a dcera Helena s manželem a všechna vnoučata. „Mám nejlepší tchyni na světě, ona byla neskutečný makáč,“ chválí seniorku zeť Jiří, který patří mezi čtvrteční gratulanty, a láskyplně na starou dámu hledí. „Nedám na ni dopustit,“ dodává. „Jo, oni se mají moc rádi,“ přikyvuje Helena. „Mamka je moc hodná a milá, ale taky pořád rázná, a to byla vždycky,“ shodují se dcery.

Jahody dozrávají, zanedlouho se plantáže v Bezděkově otevřou k samosběru.
Zavařovací sklenice mohou hospodyňky pomalu začít chystat, jahody budou

Baštovi žili roky v Tachově v domku Na Vinici, pak se přestěhovali na rapotínské sídliště do panelového bytu. Dokud byly dcery malé, Anna pracovala z domova, vyráběla hračky pro firmu Hamiro, a v létě chodila pomáhat do statku. Pak dvacet let strávila šitím pracovních rukavic v Kozaku. Poté, co dcery přivedly na svět první vnoučata, pomáhala jim s jejich hlídáním, léto trávily děti pravidelně v domku u babičky s dědou, kteří se jim s velkou láskou věnovali.

Dnes má 6 vnoučat, 14 pravnoučat a 5 prapravnoučat. To je také důvod, proč se na oslavu nesejde celá rodina najednou, ale slaví se postupně. „Je nás moc, nevešli bychom se sem a bylo by to náročné,“ říká oslavenkyně. „Škoda že se toho nedožil táta, zemřel před čtvrt stoletím,“ vzpomínají dcery.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

„Nohy mamince sice už moc neslouží, ale hlava funguje pořád skvěle. Ta si pamatuje věci, to byste koukali!“ říkají dcery Anna a Helena. „Politiku nesleduji od roku 1953, kdy jsem za svůj otevřený názor byla pokárána na vedení okresní partaje. Na televizi ale koukám a dodnes ráda čtu, ale spíše knihy. Ráda bych ještě občas upletla ponožky, ale to už jde hůř. Taky na zahrádce už dceři moc nepomůžu, ale to je prostě život,“ shrnuje svůj současný život stoletá Anna.