Vztahy jsou mezi dětmi a kantory na dobré vlně a personál má své děti nesmírně rád a děti v nich tedy nevidí velkou autoritu. Byli jsme svědky i strany opačné – kdy děti vidí v řediteli oporu, a blízkého člověka. Jednu chvilku byl dětmi doslova obsypán. O tom, jak to na škole chodí, nám povypráví ředitel Jan Ambrož.

Seznamte nás, prosím, s vaší školou a školkou.

V současné době máme v základní škole dvaaosmdesát žáků, z toho nám čtyři navštěvují školu v zahraničí. Děti se učí v pěti třídách. Co se týče zaměstnanců, tak zde pracuje jeden ředitel, pět učitelek, dvě vychovatelky, dva techničtí zaměstnanci. V mateřské škole máme šedesát sedm dětí ve třech třídách. Jednu vedoucí učitelku, tři učitelky a jednoho technického zaměstnance. Ve školní jídelně se stravují školní děti, žáci školy a zájemci mimo naší organizaci.

Jak dlouho jste na pozici ředitele a jaké předměty vyučujete?

Ve škole jsem na pozici ředitele deset let, vyučuji hudební výchovu, čtení a informatiku.

Jak jsou třídy vybaveny? Máte interaktivní tabuli?

Technické vybavení tříd je na velmi dobré úrovni. Tři učebny máme vybaveny interaktivními technologiemi a jedna z nich je specializovaná na výuku informatiky s dvaceti žákovskými pracovními místy. Nejvíce nás tlačí fakt, že nemáme vlastní tělocvičnu. Jako náhradní prostor využíváme víceúčelový sál místního kulturního domu. Jenže, jednak nám vznikají časové prodlevy a jednak nejde o čistě sportovní zařízení.

Kolik přišlo k zápisu dětí?

K zápisu dorazilo dvacet dětí. Je to takový průměr posledních let. Probíhal za pomoci páťáků, kteří převlečeni za pohádkové bytosti vítali budoucí žáčky, s nimiž pedagogové poté prováděli pohovor a prověření znalostí, dovedností a zralosti. Tradičně byla přítomna i paní Hegerová z pedagogicko psychologické poradny, která na místě řešila případné dotazy a požadavky rodičů předškoláčků. Zápis proběhl standardně a svým průběhem a výsledky nijak výrazně nevybočoval z těch předchozích.

Škola je u frekventované silnice. Nemá to na školu nějaký dopad?

Komunikace je opravdu hodně frekventovanou spojnicí mezi Chebem a dálnicí. Je jasné, že hluk a bezpečnostní rizika vyplývající z její blízkosti jsou omezující. Pravdou na druhou stranu je, že zrovna v letošním roce zahájí městys úpravy a opravy chodníků a přechodů v okolí školy, tak se těšíme, že situace bude zase o kousek příznivější. Mně by se ale stejně nejvíc zamlouvalo, kdybychom integrovali školu do areálu, kde je v současné době mateřská škola, školní družina a školní jídelna. Lokalita parku s rozestavěným objektem původně plánovaného oddělení jeslí si přímo říká o takové využití. Celý areál uzavřít jako školský a do budoucna by se tam jistě vešla i tělocvična.

Máte velikou zahradu, chodíte se učit ven?

Ano, i u školy a u družiny máme krásné zelené plochy s místy k výuce na zahradě, která jsou využívána zejména v období příhodných klimatických podmínek – tedy za pěkného slunečného počasí.

Jaké máte vztahy v tak malém počtu dětí? Spíše rodinné nebo se stále zachovává vztah učitel-žák?

Jsme jednoznačně typem takzvané rodinky. V tomto množství se ještě téměř všechny děti i rodiče a kantoři mezi sebou znají, což má své výhody i nevýhody, jako všechno pod sluncem.

Co osobní problémy dětí? Šikana, problémy doma a tak dále. U malotřídek je hned všechno vidět.

Děti ani ne. Mnohem větší starosti občas míváme s dospělými, kteří ne vždy dokáží objektivně posoudit a vyhodnotit všechny okolnosti svého výchovného a občas spíš nevýchovného působení na své ratolesti a řeší si své nezvládnuté problémy přes děti. Ale i tak se jedná spíše o výjimky, nikoliv o pravidlo. Zahoření problémů mezi dětmi se snažíme zabránit hned v začátcích, většinou se to daří, ale co vám budu povídat – komerční způsob života některých dnešních rodin rozhodně nenahrává snadné, přirozené a pozitivní tvorbě jak mezilidských vztahů, tak výchovně výukových návyků některých žáků a pak se těžko realizuje volání po hodnotách, které se ze školních lavic občas vytrácejí, jako je sebekázeň, úcta k druhým, respekt a občas i trocha obyčejné a lidské skromnosti a pokory. Ale to je spíš na knihu, než na malý rozhovor.

Co se vám na škole líbí, a co na škole nemáte rád?

Mám rád práci s dětmi a děti obecně – jejich čistotu a upřímnost vlastního názoru a schopnost nadchnout se pro věci a hodnoty, které dnes dospělým buď přijdou směšné, zbytečné, nebo zkrátka nejsou „in". Nemám rád zbytečnou a přebujelou administrativu, hloupé nevykořenitelné názory, podlost a pomluvy, netoleranci a mlékovou polévku.