Začátek loutkářského souboru učitelek mateřských škol sahá k roku 1979, kdy divadélko působilo v tachovské mateřince ve Školní ulici. „A to jsme ještě v té době i braly káru, naložily kulisy a loutky a táhly jí po městě od školky ke školce. Občas jsme něco zapomněly nebo nám něco upadlo na silnici…“ popisuje začátky členka ženského souboru divadélka Jana Zajíčková.

Kulisy, spodové loutky – maňásky a vše ostatní si vždy vyráběly samy. Ještě dnes mají například loutku vlka, které je přes třicet let. Scénář pohádek a příběhů vychází ze známých motivů, ale musel být upraven na míru malému divadlu. „Za těch téměř čtyřicet let se v našem repertoáru nastřádalo na padesát takových pohádek,“ vzpomíná Zajíčková a dodává, že původní soubor se před asi dvaceti pěti lety přejmenoval na Divadélko Kapsička, a takto působí dodnes. „Je to podle scénky Kapesní pes, kde malé štěňátko hrálo v malé náprsní kapsičce. K pojmenování divadélka došlo až od působení v mateřince v ulici Sadová,“ vypráví další členka divadélka Daniela Hradilová. Právě v Sadové získala Kapsička zázemí, kam za pohádkami chodí děti ostatních mateřinek i školáci z prvních tříd. A nejen z Tachova, ale z Plané, Tisové, Halže a dalších okolních obcí.

Kapsička se v minulosti účastnila také loutkářských přehlídek v Plzni nebo hrála i v Německu „Měly jsme dobrého člověka, Vlastimila Vlčka, který nám dělal technické věci a vozil nás autem a hodně nám pomáhal,“ vzpomíná Hradilová.

„Dříve jsme hrály většinou dvakrát do roka, vždy na jaře a pak před Vánoci. Dnes už jen na podzim. Jedno představení opakujeme celý měsíc, aby se děti vystřídaly,“ říká Květa Smihrodská, členka divadélka. „Letošní podzim je ale zřejmě tím posledním, kdy Kapsička vykouzlí dětem úsměvy na tváře a rozdá radost. „Ještě zahrajeme, když bude zájem, příští rok v lednu a to bude asi naposled,“ dodává Daniela Hradilová. Jak ale divadelnice říkají a shodují se: „Jednou přijde čas a je prostě potřeba skončit.“

Kapsička tak zůstane zapsaná v myslích mnoha dětí i učitelek. „Zjistily jsme, že tu naší Kapsičku mají děti vžitou, vypráví si o ní a dlouho si pamatují. Čtyřicet let je ale čtyřicet let. Zrovna dnes jsme tu měly paní učitelku, co přivedla děti na pohádku a ona sama když chodila k nám do školky, tak jsme jí hrály s divadélkem pohádky,“ usmívá se Jana Zajíčková.

Soubor si od začátku vede kroniku, která má už téměř všechny listy popsané. Mnoho záznamů je také od rodičů či učitelek, které chválí vystoupení. „Opět jsme byli pohádkami všichni nadšeni. Nejlepší byl Kjapítko a Obr,“ zní jeden ze zápisů v kronice. Ten ale úplně první je z roku 1979 o zakládajících členkách Anně Hutníkové, Janě Zajíčkové, Janě Hamáčkové a Haně Prachové doplněn o komentář: “Hrajeme spodovými loutkami – maňásky, které si vyrábíme samy.“

Na druhou adventní neděli vystoupila Bára Zemanová s tematickým repertoárem v Milířích v rámci každoroční Vánoční šňůry po kostelích.
FOTO, VIDEO: Vánoční písně zpívala Bára Zemanová v Milířích