Před šedesáti lety vstoupili v Lestkově do stavu manželského tehdy sedmnáctiletá Marie Majerová a třiadvacetiletý Petr Hromíř, který si musel na svatbu vyžádat vojenské povolení, protože byl v době ženitby na vojně. „Zakoukali jsme se do sebe ve Stanu, tam jsme tehdy ještě bydleli oba se svými rodiči. Po svatbě jsem zůstala bydlet u rodičů, až když se Petr vrátil z vojny, nastěhovali jsme se s dcerou k manželovým rodičům,“ líčí nám Marie Hromířová, jak vypadaly její začátky manželského života.

„Protože tatínek měl velké hospodářství, pracovali jsme společně s manželkou na rodinném statku, ale v padesátých letech nám hospodářství znárodnili, tatínek musel vstoupit do JZD, jinak by nás vystěhovali. Já jsem pak celý život pracoval jako traktorista v Těžké mechanizaci Krasíkov,“ popisuje nám svůj profesní život Petr Hromíř. Marie Hromířová pracovala v JZD jako ošetřovatelka dojnic, ale potom byla třicet let zaměstnána jako pomocná síla v nemocnici v Plané. Pracovití jsou manželé dodnes „Já mám na starost slepice a Petr chová králíky,“ dodává Marie Hromířová.

Na otázku jaký mají Hromířovi recept na takto dlouhé a především šťasné manželství odpovídají stejně. „Na rozvod jsme nikdy ani nepomysleli, celý život jsme hodně pracovali a starali se o děti,“ vysvětlují společně. „Já si jen ověřila, že je někdy lepší držet hubu a krok,“ řekla nám s úsměvem paní Marie.

Hromířovi v manželství vychovali tři dcery. „Dodnes držíme jako rodina pohromadě. Dcery Marie, Jaroslava a Helena se nám postaraly o šest vnoučat a vnučky zase o tři pravnoučata. Jen vnuci zlobí a ne a ne se oženit,“ směje se paní Marie. „Pamatuji, jak mě s nejstarší dcerkou Marií v zimě roku 1950 přivezl Petr z porodnice na saních tažených koňmi. Tehdy bylo tolik sněhu, že k nám do Stanu sanitka nedojela,“ vzpomíná Marie.

Do domu v Lestkově, ve kterém žijí dodnes, se Hromířovi nastěhovali v roce 1965 kvůli lepší dopravě dcer do školy.