Nedávno oslavili 65 let ode dne, kdy se stali manželi a v plánu mají minimálně společných 70 let, lépe raději ještě víc. Zdeněk a Marie Královi z Chodského Újezda se poznali již jako děti, o pár let přeskočila jiskra, ze které se rozhořel oheň lásky, který hoří dodnes. Zplodili syna Jiřího a dceru Petru, mají tři vnoučata a čtyři pravnoučata. Radují se z každého společně prožitého dne, nikdy se téměř nepohádali a jeden druhého by ani za nic nevyměnil.

Jak Zdeněk (r.1938), tak Marie (r.1941), rozená Pašková, žili od dětství v Heřmanově Huti na Plzeňsku. Chodili do stejné základní školy a Marie si svého nastávajícího muže začala všímat až v šesté třídě, kdy on už byl deváťák. „V tu dobu o mně on ale ani nevěděl, koukal po starších holkách,“ směje se sympatická seniorka, které byste hádali klidně o dvacet let méně. Zdeněk se po škole učil automechanikem v Klatovech, Marie, ač ji to velmi mrzelo, musela hned po škole nastoupit do práce. „Já tehdy obdivovala Víta Olmera a Zdeněk mu byl tak strašně podobný. Blonďák, modré oči, sportovec s krásnou postavou a všude ho bylo plno, byl oblíbený, charisma z něj jen čišelo,“ vzpomíná paní Marie. „Ona měla takovou kudrnatou černou kštici, hrozně se mi líbila,“ vypráví pro změnu Zdeněk, který už při učení začal po drobné Marii, když se vracel z internátu na víkendy domů, pošilhávat. Pověstná jiskra pak přeskočila jeden podvečer, kdy se parta mladých z Heřmanky sešla u rybníka. Nicméně láska to byla dva roky platonická. „Jenom pusu jsme si dávali, jinak nic nebylo,“ říká Marie a Zdeněk její slova potvrzuje.

Manželé Brůžkovi oslavili diamantovou svatbu.
Diamantovou svatbu oslavili manželé Brůžkovi ze Zadního Chodova

Zamilovanou dvojici pak rozdělila vojna. Na toto období nerad Zdeněk vzpomíná. „Kluk, který musí narukovat, by neměl mít známost,“ míní senior, kdy i jemu byste jeho věk jen těžko věřili. Marie se Zdeňkem si pravidelně psávali, ale když dostal ke konci vojenské služby opušťák, stalo se, co se stát mělo. Dlouhé odloučení ukončilo platonickou rovinu velké lásky a Marie otěhotněla. Vdávala se jen pár dní poté, co oslavila osmnáctiny, své ANO si se Zdeňkem řekli 28. března 1959. Na podzim se narodil syn Jiří. Mladí novomanželé bydleli společně se Zdeňkovými rodiči, a s těmi se pak také přestěhovali do malého dvougeneračního domku v Rokycanech. Do nového domu se později narodila i dcera Petra.

Sedmnáct druhů vín od šesti vinařů se hodnotilo na 23. ročníku Tachovské bobule.
Tachovskou bobulí 2024 je Gumplík. Vocelkův Tachovský Trhák měl nejhezčí vinětu

Finanční situace mladé rodiny nakonec donutila Zdeňka opustit milované řemeslo automechanika, neodmítl výhodnou nabídku a nastoupil v Karviné do dolů. Současně s nástupem dostala rodina i byt 2+1, kde následně strávila dlouhé roky. „Fáral jsem 24 let,“ vypráví. Jako horník šel do důchodu o několik let dříve a tak když Zdeňka s Marií oslovila dcera Petra, aby se k ní přistěhovali do rodinného domu v Chodském Újezdě, dlouho se manželé nerozpakovali. „Od té doby vidím maminku vlastně pořád v jednom kole. Oba jsou s tatínkem workoholici. Společně s mojí rodinou pomáhali s přestavbou domu, pracovali na zahrádce a aktivní jsou dodnes,“ popisuje své rodiče dcera Petra. Marie prý zrovna nedávno pustila do renovace zahradního nábytku. Zavařuje, o víkendu vaří pro celou rodinu, aby mladým alespoň trošku usnadnila život. „Zdeňka trápí artróza, takže více času tráví u křížovek a sudoku. Ale pomáhá s nádobím a úklidem. Z vojny se vrátil jako pořádkumilovný muž a to mu vydrželo doposud,“ líčí seniorka.

Neuvěřitelného životního jubilea se dožila Anna Baštová z Tachova.
Mám nejlepší tchyni na světě, říká o stoleté Anně Baštové z Tachova její zeť

Na společné mládí rádi vzpomínají oba. „Zdeněk mi rád vybíral oblečení, ve kterém jsem s ním pak chodila na procházky,“ usmívá se při vzpomínce Marie. „Dokonce mi sám ušil jednou minisukni a byla parádní, i když hrozně krátká,“ dodává. Zdeněk prý nerad chodil tancovat, ale pokud ho Marie přemluvila, tak když už na zábavě byl, v kole ji provedl vždy pořádně. Jak děti rostly, stával se postupně usedlejší. „Rozjet se uměl, ale jinak byl manžel vždycky především rodinný typ,“ hladí po ruce svého muže Marie. „Moje žena skvěle vařila a vaří dodnes,“ pochvaluje si senior, který prý ale také občas k plotně stoupl a pokaždé si rodina pochutnala. Marie navíc pletla a háčkovala pro celou rodinu.

A jak že se dá tolik let manželství vydržet? „Chlap musí nevidět, neslyšet, nepátrat,“ řehtá se na celé kolo Zdeněk Král. „Kdybych chtěla, dávno jsem tě vyměnila,“ škádlí ho Marie. „Zní to sice jako klišé, ale funguje to a je to pravda. Vše je o trpělivosti, toleranci, ale i kamarádství. Můj muž je zároveň můj nejlepší kamarád,“ má jasno vitální Marie. „Mnohokrát jsme se vzájemně v těžkých chvílích podrželi, to nás ještě sblížilo. A vlastně jsme se nikdy ani pořádně nepohádali,“ doplňuje.

Miroslav Nový se Stříbra nedávno oslavil 101. narozeniny, těší se dobrému zdraví, má spoustu přátel a stále dobrou náladu.
Věk je jen číslo. 101letý muž ze Stříbra si užívá život plnými doušky

Na otázku, zda-li je něco trápí, mají také oba odpověď. Zdeňka prý trápí artróza. „A já trápím tebe,“ usmívá se lišácky a s láskou hledí na svoji manželku, se kterou oslavil kamennou svatbu. Společně je jim líto, že část rodiny žije v daleké Americe, takže si vnoučat a pravnoučat neužívají tolik, kolik by si přáli. A zatímco Zdeněk občas bojuje s bolestí kloubů, Marie si nestěžuje na nic.