Za těch třicet let se Vodník změnil z obyčejné hospody na místo, které má svůj genius loci. Místo, kde vznikly tradice šipkařských turnajů, či soutěž o nejlepší bramborový salát. Místo, kam se lidé rádi vraceli.

Což potvrdila sobotní rozlučka. Matouškovi totiž s provozováním končí, chtějí si odpočinout, a v sobotu uspořádali derniéru. Rozloučit se s nimi přišlo několik stovek lidí. prostranství před hospodou bylo zcela obsazené. Na pódiu se střídaly country kapely, lidé tančili, zpívali, popíjeli a vzpomínali, co vše tady zažili.

Vodník se na konci osmdesátých let stal první soukromou hospodou v Tachově. „Na konci osmdesátých let se naskytla možnost legálně podnikat na povolení tehdejšího národního výboru. S kamarádem Láďou Močkořem jsme si řekli, že to zkusíme. Tehdy měla monopol na služby tohoto druhu Jednota a jediný volný objekt byl tento na koupališti, který jsme si pronajali,“ vzpomíná na začátky František Matoušek.

Datum otevření je 13. říjen 1989. Tedy měsíc a pár dní před listopadovou revolucí. „Po revoluci, to byla úplně božská doba. Lidé měli potřebu si povídat, scházet se na náměstích a z náměstí se šlo do hospody.“

První roky ale rozhodně nebyly jednoduché. „Lidí bylo dost, ale nebylo zboží. Což zní dneska možná až nepochopitelně, ale Jednota nás nezavážela, takže jsme sháněli nedostatkové nápoje různě. Postupně se ale v tomto situace lepšila.“

Matouškovi mají každý svá zaměstnání, pivnici provozují místo svého volného času. Ale bývaly doby, kdy se věnovali pouze hostinské činnosti. „Měli jsme v provozu i kuchyni, vařily se hotovky, měli jsme i zaměstnance. Postupně se ale situace měnila. Museli jsme přestat vařit, prostě už by nás to neuživilo,“ uvedl Matoušek.

A dodal, že třicet let v této branži hodně dalo i hodně vzalo. „Ničeho nelitujeme. Trochu nás mrzí, že nám hrozně rychle vyrostly děti. A nechci, aby se nám to opakovalo u vnoučat.“ Proto se po definitivním uzavření pivnice, které je plánováno na říjen, budou věnovat hlavně vnoučatům. „Budeme dál chodit do práce, ale už budou volné večery a volné víkendy. Budeme cestovat a budeme s vnoučaty.“