Na Tachovsko se přistěhoval z Prahy a jedním z jeho zájmů je také etologie, nauka o chování zvířat.

Práce se psy mu celý život přináší radost a podle jeho slov by neměnil. V současné době má v kotcích v malé obci nedaleko Tachova několik psů a jednoho, kterého zachránil před umístěním do útulku. „Jeden chlap chtěl po mě sehnat velikého psa na hlídání. Jednoho jsem mu sehnal, toho už má. Chtěl pak ještě dalšího," popisuje Houf situaci. Nastal ale problém, a zájemce svůj požadavek stáhnul. Jenže už bylo pozdě. Středoasijský pastevecký pes jménem Max tak zatím zůstává v kotci u chovatele Houfa. „Pán mi říkal, že tohoto už prý nemůže mít a že se psa potřebuje zbavit a dá ho tedy do útulku," pokračuje v líčení chovatel. „Pes se mi líbil, je mladý a krásný. Je mi ho líto, aby skončil někde v útulku."

Kde se „mazlík" zabydlí je zatím nejasné. Nový majitel se hledá a Ivan Houf věří, že v útulku neskončí. „Max musí jít určitě k někomu, kdo má zkušenosti se psy. Také by to třeba neměla být osoba padesátikilová," upozorňuje Houf. Maxovi je dvacet měsíců a už dnes má dobrých šedesát kilo. Doroste do nějakých sedmdesáti. „Má strašnou sílu. Ale je poslušný. Také by měl mít dostatek prostoru pro pohyb, je vlastně určen pro hlídání velikých objektů, jako jsou oplocené autobazary, továrny nebo solární parky," dále vysvětluje majitel a cvičitel psů.

Bulteriér miláčkem

Zatímco Max čeká na nového páníčka, vedle v kotcích je plemeno psa, které Ivanu Houfovi učarovalo pro svůj temperament, povahu a houževnatost. Doslova miláčkem je pro něj anglický bulteriér, kterému neřekne jinak, než Kubík. „Jde o chovného psa s oceněním a služebním výcvikem. Je dobrý na zadržení a hlídá mi například i auto. Nikdo mi tam nic neukradne," usmívá se majitel psa. Dalším oblíbencem je americký pitbulteriér. „Na kotci má napsáno ´Ředitel´, je mu třináct let a nechávám ho zde dožít," ukazuje na další z několika kotců. Některé jsou prázdné, určené jako psí penzion. „Chovatel nemůže vycházet z jedné feny a jednoho psa. Měl jsem jich více, někdy i patnáct. Proto jsem postupně zřizoval kotce a ty se časem zase uvolnily. Přicházeli kamarádi, kteří žádali o dočasné umístění psů, když třeba jeli na dva týdny na dovolenou. A tak postupně vznikl i psí penzion," popisuje začátky hotýlku pro čtyřnohé miláčky. „Kdybych bydlel u Prahy, tak budu ještě zaměstnávat dva lidi na provoz. Tady mám psy umístěné hlavně přes zimu, když jezdí lidé na lyže a pak o letních dovolených," nestěžuje si na nedostatek zájmu.