Mezi nejlepší pedagogy z Plzeňského kraje patří i pět učitelů z Tachovska

1/6

Poděkování spolu s pamětním listem a drobnými dárky v Plzni 28. března obdržela Ladislava Pitrová z Mateřské školy Tachov, Pošumavská, Marcela Husáková ze ZŠ Přimda, Jiřina Pochopová ze ZŠ a MŠ v Konstantinových Lázních, Zdeňka Valečková ze Střední školy Bor a Josef Brabenec ze ZUŠ Tachov. Ti převzali poděkování za svoji práci z rukou hejtmana Plzeňského kraje Rudolfa Špotáka, náměstka pro oblast školství a sportu Vladimíra Kroce a náměstka hejtmana pro oblast regionálního rozvoje, IT a evropské záležitosti Petra Vanky.

Deník oceněné pedagogy oslovil a položil jim několik otázek: Co vás přivedlo do školství? Co vám práce pedagoga přináší? Co pro vás vyznamenání znamená? Čím jste si ho dle svého názoru zasloužil/a? K čemu vás zavazuje? Ze zdravotních důvodů nemohl na otázky odpovědět Josef Brabenec, Deník mu přeje brzké uzdravení.

Zdeňka Valečková, Střední škola Bor

Co vás přivedlo do školství? Co vám práce pedagoga přináší? Co pro vás vyznamenání znamená? Čím jste si ho dle svého názoru zasloužila? K čemu vás zavazuje?

Zdeňka Valečková, Střední škola, Bor Zdroj: Deník/Monika Šavlová Zdeňka Valečková, Střední škola, BorPocházím z učitelské rodiny, oba rodiče byli pedagogové. Viděla jsem, jak rodiče tato práce baví, tak jsem šla v jejich šlépějích. Ráda přiznám, že jsem zde potkala i svoji celoživotní lásku, mého muže, ve kterém mám stále velkou podporu. A v učitelských šlépějích jde k naší velké radosti i naše dcera.

Těším se z toho, když vidím, že u nás na škole dokážeme studenty přimět, aby se vzdělávali a skutečně se i vzdělali. Opravdu se raduji, když vidím, jak chuť do učení v naší škole dostávají i děti, které jsou stiženy neúspěchem ze základní školy. S tím se zde bohužel setkáváme často. Je hezké vidět jejich radost, když se jim podaří získat výuční list, a některým navíc i maturitu. Je to pro mne důkazem, že moje práce dává smysl, že nese ovoce.

Vyznamenání vnímám jako skutečnost, že si někdo všiml, že ve školství pracuji již dlouhé roky a že naše škola má pod mým vedením spoustu úspěchů. Na ocenění ředitele navrhuje zřizovatel. Pro mne je to důkazem, že má skutečně přehled, co se ve škole děje a co zde ve funkci ředitelky všechno dělám. Je si vědom toho, že je za mnou vidět kus práce. Naše škola se zapojuje do mnoha projektů, zaměřili jsme se na zlepšení odborného výcviku, zmodernizovali jsme ho, dali jsme mu jinou, pro žáky přijatelnější podobu. Přiznám se, že jsem ocenění skutečně absolutně nečekala. O to více jsem byla samozřejmě potěšena a mám hroznou radost. Motivuje mne to k další práci. Chci se zaměřit na další modernizaci naší školy a ještě lepší vzdělávání studentů. Chystáme rekonstrukci dílen pro opraváře zemědělských strojů a mechaniky. Někdy mám pocit, že velká část veřejnosti rezignovala na nutnost vzdělávání, takže cítím potřebu změnit tuto skutečnost a mládež zaujmout a přimět ji k učení.

Ladislava Pitrová, Mateřská škola Tachov, Pošumavská

Co vás přivedlo do školství? Co vám práce pedagoga přináší? Co pro vás vyznamenání znamená? Čím jste si ho dle svého názoru zasloužila? K čemu vás zavazuje?

Ladislava Pitrová, Mateřská škola Tachov, Pošumavská Zdroj: Deník/Monika Šavlová Ladislava Pitrová, Mateřská škola Tachov, PošumavskáJeště v 15 jsem vlastně pořádně netušila, co bych chtěla dělat. Tehdejší pionýrská vedoucí mi nabídla, abych s ní šla pracovat do školky a stala se učitelkou. Což byla věc, na kterou jsem do té doby ani nepomyslela. Možná lehkovážně, úměrně věku jsem to ale zkusila a ukázalo se, že být učitelkou je moje životní poslání. Po maturitě jsem jako jedna z prvních vystudovala vysokou školu pro předškolní pedagogiku. Práce mě i po letech stále baví. Kolektiv dětí, ale i spolupracovníků mne neskutečně nabíjí energií. Ve školství se pohybuji již 41 let, z toho 30 let pracuji ve funkci ředitelky. Razím teorii, že když děti sportují, tak se i dobře učí, mají chuť do života, a v tom duchu vedu i zdejší školku. A že je to dobrá cesta, mi potvrzuje i velký zájem z řad rodičů, kteří k nám chtějí děti umísťovat. Máme zde pro děti opravdu pestrý program, kromě sportu učíme například i angličtinu. Domnívám se, že ocenění jsem získala hlavně proto, že pro školku připravuji velkou spoustu projektů, díky kterým zde máme například environmentální zahradu, víceúčelové hřiště, do všech tříd jsme nakoupili interaktivní tabule, hračky. Čerpala jsem zkušenosti a informace i v zahraničí. Rozhodně neusínám na vavřínech, mám pořád plnou hlavu nápadů, něco podnikám a troufám si říct, že naše mateřinka má opravdu dobrou úroveň, že jsem za 30 let, kdy školku vedu, odvedla velký kus práce, a za ten jsem tedy byla odměněna.

Když jsem do Plzně na akci pro vyznamenání jela, tak jsem byla poněkud rozpačitá, nevěděla jsem, jak to vyznamenání přijmout. Vše mi došlo až vlastně doma večer, v klidu, kdy jsem měla z toho všeho hrozně hezký pocit. Navíc celá akce byla opravdu velmi důstojná. Skutečně si toho vyznamenání považuji, v duchu jsem si zrekapitulovala celá ta léta, co učím. Přiznávám, jsem šťastná, že jsem byla oceněna. A je to pro mne velkou motivací do další práce a realizace dalších nápadů.

Jiřina Pochopová, Základní škola a mateřská škola Konstantinovy Lázně

Co vás přivedlo do školství? Co vám práce pedagoga přináší? Co pro vás vyznamenání znamená? Čím jste si ho dle svého názoru zasloužila? K čemu vás zavazuje?

Jiřina Pochopová, Základní škola a mateřská škola Konstantinovy Lázně Zdroj: Deník/Monika Šavlová Jiřina Pochopová, Základní škola a mateřská škola Konstantinovy LázněUž od dětství jsem doma rodičům říkala, že chci být učitelkou. V rodině nikdo ve školství nepracoval, přesto mne rodiče podpořili. Vystudovala jsem pedagogickou školu a nastoupila jsem po ní v roce 1972 do mateřské školy v Bezdružicích, následně jsem po čase přestoupila do zdejší mateřinky a jsem zde dodnes. Ve školství s malými dětmi tedy pracuji celý život. Obrovsky mne to naplňuje, dobíjí mě to energií a hodně mi to pomohlo i ve složité životní situaci, kdy mi zemřel manžel. Troufám si říct, že školka mne prostě drží nad vodou, neumím si představit, že s ní budu muset jednou skončit. Věk bych na to už dávno měla, ale pokud to půjde, budu pracovat. Asi je to ohraná fráze, ale pro mne je to životní poslání. Jsem klidná povaha, děti mne považují spíš za hodnou tetu nebo nyní už díky mému věku za hodnou babičku. Odměnou za moje snažení je mi skutečnost, že sem vozí svoje děti, někdy i vnoučata ti, kteří sem kdysi sami chodili a o které jsem se ve školce před lety starala. Říkají mi, že je chtějí umístit do naší školky právě kvůli mně. A to nejen ze spádových obcí Konstantinových Lázní, ale i z dalších okolních vesnic. Prý obdivují a milují můj empatický přístup ke každému jednotlivci, ať už k dětem, ale i k rodičům. To je možná důvod, proč jsem byla na ocenění navržena. Stále tomu ale nemohu uvěřit, nicméně mám samozřejmě hroznou radost, že moji celoživotní práci někdo takto vysoko vyzdvihl. Beru to jako poděkování za těch 50 let, co v mateřinkách pracuji. Čas od času se mi do hlavy vkradla myšlenka, že bych asi přeci jen měla skončit, ale nedokázala jsem to. Po tomto ocenění, pokud to půjde, budu ráda pracovat dál. Zájem ze strany vedení školy i městečka o moji maličkost stále je.