„Moc se tu nescházíme, akorát u stavění a bourání májky,“ řekla nám Miluše Paterová. „Dříve, když jsem tu žil jako dítě, se tu konaly poutě pravidelně, a to přímo buď na tomto místě, anebo za školou,“ zavzpomínal jedenašedesátiletý Jaroslav Patera, který již žije ve Stříbře a v Milíkově pravidelně tráví léto na chalupě. „Doufám, že se tu brzy poutě obnoví,“ dodal Patera.

Přípravy pohoštění zařizoval Josef Kantner mladší. „Město Stříbro nám finančně přispělo, díky tomu jsme mohli zařídit stan, pohoštění i odměny pro děti. Zatím tu nemáme kolotoče, ale místní občanka nám zapůjčila koně na projížďky pro děti, připravili jsme také různé hry a soutěže. I dospělí se budou muset snažit, chtějí-li vyhrát, musí jít skákat v pytli nebo držet těžká závaží,“ prozradil nám organizátor.

První zmínka o pouti vyvolala rozporuplné pocity. Někdo to přivítal s nadšením, jiní se divili, cože je to za nápad. Nakonec se ale všichni rádi sešli. Lidé si i vzpomněli, že jedna pouť tu byla někdy po devadesátém roce u příležitosti nového vysvěcení kapličky, která musela být opravena po pádu stromu. „Teď bychom byli rádi, kdyby se mohla pouť konat pravidelně každým rokem. Tímto také děkujeme Městu Stříbru za podporu a ostatním sponzorům za půjčení kulis pro děti, za projíždky na koních a dalším pomocníkům,“ poděkoval všem Josef Kantner.

Děti se opravdu nenudily, zatímco rodičové klábosili u piva, klobás a koláčů, nejmenší soutěžili. „Jezdila jsem na koni, chytala dřevěné rybičky, házela míčky na cíl a dostala jsem plno dárků,“ pochlubila se pětiletá Nikola Sarková. A ještě vzkaz od mlsalů pro paní Miluši Kantnerovou. „Děkujeme za výborné koláče!“