„Protézy byly vyrobeny z instalatérských trubek, z tužšího molitanu," popsala pečovatelka Miroslava Pešková.

Nemocným nožkám se ale protézy nelíbily. „Pod molitanovými protézami se kůže hodně zapařovala a rány mokvaly," doplnila.

Pečovatelé to mysleli dobře. Mládě se na nohy přirozeně chtělo stavět, ale jelikož nemělo na čem pořádně stát, neustále si nožky šoupalo o zem a měla je rozedřené do krve.

„Zadní nožky převazujeme každý den. Vždy jí to sundáme, vydezinfikujeme, namažeme, obvážeme obvazem," popsala pečovatelka Růžena Pečková.

Aby ji to netlačilo a nic se ji do toho nedostalo, nasazujeme ji přes to ještě ponožku pro děti.

„Po převazech dělá uraženou a nepije. To však trvá jen chvíli. Dokonce už žere trávu a z toho jetel má nejraději," popisuje Pešková.

Na nohy si Žofka stoupá – tedy snaží se stoupat. Nejvíce si užívá, když je v kleci na louce, kde je trvale pod dozorem pečovatelek.