„Už v pátek v půl osmé ráno šel Vítek do dílny, aby doladil poslední neodstatky na svých modelech,“ řekl nám jeho otec a trenér v jedné osobě Ivan Urban. „Pracoval až do odpoledne a kolem třetí hodiny se u něj preojevila první tvůrčí krize. Ale překonal ji, protože rozhodčí na takových soutěžích drobné chyby neodpouští,“ dodal otec.

V deset večer bylo všechno hotovo, Urbanovi naložili auto a vydali se na sedmihodinovou cestu na východ republiky.
Na místě nasadil stříbrský modelář, který reprezentuje plzeňský modelářský klub, čtyři modely. Dva v kategorii žáků s letadly v měřítkách 1:72 a 1:48 a další dva ve stejných měřítkách v kategorii starších žáků.

„Další modely jsem pak přihlásil do soutěže o Slavičínského šikulu. Pak mi spadl kámen ze srdce, protože všechno už bylo hotovo a já měl konečně volno,“ oddychl si Vítek.

„No a při slavnostním zahájení jsme zjistili, že další Vítův model byl zařazen dokonce do kategorie junirů,“ dodal otec, pro kterého to bylo překvapením.
Rozhodčí zasedli ke stolům plným modelů v poledne a začali jednotlivé modely bodovat. Posuzují exteriér, odvedenou práci, hledají případné chyby a srovnávají, jak je model věrný předloze.

„V sobotu odpoledne, když porotta hodnotila modely, byly připraveny různé soutěže, aby se účastníci odreagovali a zkrátili si čas čekáním na výsledky, které byly stejně vyhlášeny až v neděli. Bylo to dopoledne a musím říct, že jsme byli oba nervózní, jak to dopadne. Nakonec jsme si odvezli cenu nejvyšší,“ dodal Ivan Urban.