Poté, co se dozvěděli, že samoživitelka Petra Potocká shání potřebný finanční obnos na koupi auta pro svoji postiženou dcerku, neváhali, uspořádali sbírku a ženě předali šek na 30 tisíc korun.

Již téměř 14 let se dnem i nocí stará Petra Potocká ze Stříbra o svoji postiženou dcerku Michalu. Přesto si nestěžuje a je šťastná za každý malý pokrok, který dcerka udělá. Míša se narodila Petře jako druhé dítě a po porodu nic nenasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku. „Já si myslím, že se Míšin vývoj změnil po očkování, ale nikdy nám to nikdo nepotvrdil,“ vypráví Petra. Každopádně poté, co malá Michalka dostala dvě očkovací vakcíny, její stav se změnil, často plakala, prodělala zánět střev, měla zvětšené uzliny, začaly se objevovat epileptické záchvaty. „Asi v 10ti měsících mě sama lékařka upozornila, že dcerka se začíná jevit pohybově trošku opožděná,“ vzpomíná Petra. Kolem roku si pak rodina, kde ještě v tu dobu společně s matkou a dcerou žil i Míšin otec, zařídila vyšetření u jedné specialistky v Praze, která rodině doporučila speciální cvičení Vojtovo metodou. Následovalo vyšetření u neurologa, který zakázal aplikovat holčičce jakékoliv další očkování. „Míša od roka nebyla očkována už vůbec na nic,“ říká maminka.

V Revoluční ulici v Plané mají Plánské služby novou budovu, všechny provozy jsou tak pohromadě.
Plánské služby se přestěhovaly do nového. Všechny provozy na jedné adrese

Jednou z mála výhodou rodiny je, že Petra zdědila ve Stříbře po svých rodičích dům, takže nemusí platit žádný pronájem za bydlení. „Máme k němu zahradu, takže v létě trávíme čas co nejvíce tam. Navíc v domě je dost prostoru na to, abych mohla Míšu převážet na vozíku dle potřeby z místnosti do místnosti. Vzhledem k tomu, že dcerka pořád trošku pohejkává, tak alespoň nikoho nerušíme. V paneláku by to asi mohlo sousedy rušit. A hlavně nás nikdo neokukuje jako když jdeme mimo dům,“ vypočítává alespoň nějaké klady svého života Petra. Dům však není jen radost, ale samozřejmě také spousta starostí. I ty leží na Petřino bedrech neb tatínek Míši rodinu v jejím roce opustil, a zanedlouho po narození dcerky zemřeli i oba Petřiny rodiče.

„Po deseti letech mi bylo po jednom z řady vyšetření lékaři v Motole sděleno, že Míša má vzácné genetické onemocnění, které způsobilo její mentální postižení. Údajně jsem přenašeč já i otec, přestože my oba jsme absolutně v pořádku,“ pokračuje ve vyprávění Petra s tím, že ať už je důvodem dívčina zdravotního stavu cokoliv, péči o ni má na svých bedrech po celé dny ona sama. Do společnosti vyráží sporadicky. „To se pak o Míšu stará starší dcera, která s rodinou žije také tady v domě. Ale sama má malého synka, takže má svých starostí až nad hlavu,“ uvádí Petra.

Masopustním veselím ožil Svojšín v sobotu 3. února. Maškary řádily v obci po celý den.
Na masopustu ve Svojšíně protáčeli hospodyňky dva medvědi

„Byla jsem s Míšou několikrát v různých lázních a léčebnách, které však nehradila zdravotní pojišťovna. S financováním nám pomohly několikrát hráčky naší české fotbalové reprezentace, kterým jsem stále moc vděčná. Také otec Míši jednou platil pobyt,“ vypočítává Petra. Dívka nemluví, sama nechodí, neobejde se bez plenek. Mívá epileptické záchvaty, potřebuje pravidelné cvičení nejen doma, aby se jí nezkracovaly šlachy z dlouhého sezení, ale také speciální cvičení pod odborným dohledem fyzioterapeuta. Toho však už musí maminka hradit sama. Podobné je to s léky, které musí Michalka pravidelně užívat. Pojišťovna hradí jen jejich část, zbytek musí doplatit Petra. Ta s dcerou žije ze sociálního příspěvku na péči a pravidelného měsíčního příspěvku od nadace Dobrý anděl. Posledním příjmem jsou alimenty, které Míšin otec pravidelně platí, dcerku však navštěvuje jen málokdy. Zadarmo dívka dostala před lety asistenčního psa, který je velkým pomocníkem. Ale jeho potravu či veterinární péči už musí opět mladá žena hradit ze svého.

V současné době Petra dceru dováží třikrát v týdnu do speciální základní školy do Plzně, kde se dětem věnují odborní pedagogové. „Mohla by tam jezdit denně, dělá jí to dobře. Je sociální, má ráda lidi, ale na to už mi prostě peníze nezbývají,“ neskrývá smutek Petra. Ta se na dobu, kdy na dcerku v Plzni čeká, stále pokouší sehnat v Plzni brigádu. „Oslovila jsem řadu obchodních řetězců, ale prostě na zkrácený úvazek od 8 do 14 hodin mě nikde nechtějí,“ krčí rameny s tím, že by si moc ráda přivydělala a rozhodně se práci nevyhýbá.

Ze staré budovy bývalého MKS by měla vzniknout nová knihovna.
Na náměstí Republiky v Tachově by se měla vrátit knihovna

S přibývajícími počty kilometrů na tachometru při cestování do školy začíná postupně dosluhovat vůz, který má Petra k dispozici. „Potřebujeme už hlavně větší, kam by se bez problémů vešel právě i pes. Ten nás doprovází pokud vyrazíme někam mimo město do přírody pravidelně. A větší už je dneska samozřejmě taky vozík, který Míša využívá, takže je náročnější vše do našeho starého auta porovnat,“ vysvětluje. Netrvá na koupi nového vozu, ale bezpečného a spolehlivého, který by rodině sloužil alespoň dalších 10 let než budou mít nárok na další sociální příspěvek. Na ten současný dostala dívka od sociálky 200 tisíc korun. Maminka založila také sbírku na Doniu, kde se však vybralo jen 24 tisíc. O to více ji potěšila sbírka motorkářů, mezi nimiž jsou i Petřiny nejbližší přátelé. „Kamarádím roky s manžely Janem a Jaroslavou Hanzlíčkovými. Ti se zmínili před kluky a oni neváhali a zanedlouho mi přinesli výtěžek z jejich sbírky ve výši 30 tisíc korun. Jsou zlatí, moc jim děkuju. Za čtvrt milionu snad už nějaké slušné auto vyhovující našim potřebám seženeme,“ vzkazuje Petra Potocká. Pokud by měl někdo zájem rodinu jakoukoliv částkou podpořit, ve stříbrské firmě Soter nechal majitel Jiří Kertis nainstalovat kasičky, kam je možno příspěvek vhodit.