„Ten most byl původně ve skutečně dezolátním stavu,“ zhodnotila Marie Bílková. Most byl a nově i je železo dřevěný. „Základ tvořily železné traverzy, mimochodem z devatenáctého století, z kladenské Poldi a na tom bylo dřevo,“ popsala kronikářka.

Po různých, zejména administrativních peripetiích se chalupáři dohodli, že most opraví. „Tak řekli kočovské obci o materiál. Ta jim jej poskytla a mohli začít,“ říká Bílková.

Než se však nadšenci pustili do díla, předcházela všemu diskuze. „Znáte to. Proč to máme dělat, jak to máme dělat, co na to vzít, kdy to budeme dělat a tak dále a tak dále,“ vyprávěla žena.

„A od práce neodešli, dokud jí neměli hotovou, takže na tom strávili celou sobotu,“ vyprávěla dále Marie Bílková.

Původně chtěli asi dvaceti silákům pomáhat i senioři, ti ale prý byli z pochopitelných důvodů s úsměvem vykázáni.

Nejčastějšími uživateli mostu, ke kterému vedou jen polní cesty jsou v poslední době cyklisté a chodci. „Nyní je ale tak široký, že přes něj projede i běžný osobák,“ vyzdvihla přednosti Bílková.

Redakce se k mostu také vypravila. Na místě nás přivítal chalupář Jaroslav Urbanovský. Ruku k dílu ale nepřiložil. Nemohl. Je bohužel na nemocenské. A tak alespoň poradil. „Zúčastnil jsem se jen jako divák, ale mohu objektivně říci, že dělali všichni jako ďasi,“ řekl s úsměvem s tím, že most už se v minulosti opravoval několikrát. Tento by měl podle něj vydržet další, alespoň čtvrtstoletí.

Mostovka byla dříve širší – ještě dnes to koneckonců dokazuje jedna nevyužitá traverza. Místní ale nechtěli, aby po novince jezdila těžká zemědělská technika. „Dříve tu po něm jezdili i kombajny a to my nechceme,“ shodli se Bílková s Urbanovským. „Osobák stačí,“ dodali.