Na náhorní plošině leží několik vsí, dvě z nich, Otín a Vysoké Sedliště, sdílejí v současné době společné osudy zmrtvýchvstání opravovaných kostelů. Nová cibulová báň na věži sedlišťského kostela sv. Václava ještě více zvýraznila už tak významnou krajinnou dominantu. Myslím, že pozitivních zpráv není nikdy dost a tak jsem si na úvod dovolil tuto malou poznámku. Další řádky již budu zcela věnovat starým lipám, které při chození touto krajinou po léta objevuji a obdivuji.

Největší, dnes již neexistující lípa, stávala v Otíně kousek od kostela Jména Panny Marie. Osobně ji znám jen z obrázků a vyprávění. Loni na podzim jsem se snažil dát dohromady dokumenty o tomto vyjímečném stromu. Sebraná data se liší zdroj od zdroje, největší rozptyl má určení stáří a to od 250 do 800 let, dalo by se říci od střídmého odborného odhadu až po romantickou nekritickou vizi. K obvodu kmene jsem našel údaje 6,45 m, 6,30 m, „přes 7 m“ nebo 5 – 6 metrů, většinou přesně nedatované, k výškám pak 27 metrů a „skoro 30 metrů“. O jaký druh lípy konkrétně šlo se mi zjistit nepodařilo. Na jiném místě vsi dnes roste lípa velkolistá s obvodem kmene 454 cm (Nutil, 2009). Tradice velkých otínských lip tak zůstává zachována.

Přejdeme přes údolí potoka do Týnce. Na horním konci návsi nelze přehlédnout nádhernou lípu velkolistou s rozložitou korunou. Pod názvem „Týnecká lípa“ byla vyhlášená památným stromem. Obvod kmene dosahuje přes 4 metry, v publikaci Památné stromy Plzeňského kraje z roku 2006 je uváděno 416 centimetrů.

Týnecká lípa

Z pláně na dohled od sedlišťského kostela vyrůstá silueta stromu. Dojdete–li až k ní, zjistíte, že jde ve skutečnosti o dvojici lip velkolistých nad torzem božích muk. Obvody kmenů čítají 378 a 219 centimetrů, výška mohutnější lípy je 20 metrů (Michálek, Uhlík, 2009). Další z nepřehlédnutelných lip stojí u cesty z Vysokého do Dolního Sedliště v těsné blízkosti kapličky s obrázkem Panenky Marie. Pohled jako vystřižený z dob našich babiček a prababiček. Lípa srdčitá má obvod kmene 403 cm (Michálek, Uhlík, 2009).

Poslední lípa je asi jediná z dnes představených, jež nevysadil člověk, prostě tu zbyla z původního lesa. Najdete ji v příkrém svahu nad horní hranicí přírodní rezervace Pavlovická stráň, kde lípy patří do přirozené druhové skladby dřevin. I v tomto případě jde o lípu srdčitou, tentokráte s obvodem kmene 420 centimetrů (Michálek, Uhlík, 2009). Koruna stromu se postupně rozpadá, silné větve ležící pod ním dotváří zvláštní atmosféru místa.

Miroslav Trégler