Vařit ji bavilo vždy, ale začít sbírat kuchařky začala až někdy před dvaceti lety. „Tu úplně první jsem dostala ke svatbě a z té jsem zpočátku hodně čerpala. To bylo v devětašedesátém roce. Pak mi občas někdo nějakou ještě donesl. Tu nejstarší, co mám, mi dala kamarádka. Ale ročník v té kuchařce nikde nejde najít. Ale těch sto let možná má, však jsou tam takové recepty, jejichž jména dnes už lidem nic neřeknou, třeba smažené kosmatice, gombouce a podobně,“ vypráví Kantnerová.

Když měla malé děti, chodily k nim na jídlo děti z celé vsi. „Jakmile naše ratolesti prozradily, že máme brambory na sádle s paprikou a cibulkou, ten den mi místo našich dvou dětí přišla na oběd třeba celá jejich parta. A jak se vždycky malí návštěvníci olizovali a hned se vyptávali, kdy že zase tahle pochoutka bude,“ usmívá se kuchařka Milíkova.

Některé přísady ale nikdy nepoužívá. „Už mám vyzkoušené, že některé recepty se bez něčeho obejdou a pak mi to více chutná. Například čubricu, což je výrazné bulharské koření, nepoužívám, ta nám nikomu nechutná,“ říká.

Děti už jsou dospělé a žijí jinde, tak si nejčastěji na svých výtvorech pochutná sama s manželem. „Manžel má rád vše. Některá jídla umím na mnoho způsobů, třeba azu mohu udělat pokaždé jinak. Kromě brambor na paprice máme moc rádi gombouce, což je vlastně bramborové těsto, kam se přidá kompotová třešeň a navrch se to posype strouhankou na šišky,“ prozradila jeden z nejjednodušších receptů Kantnerová.

Mezi další koníčky milíkovské obyvatelky patří péče o květiny a zahradu, ale i sbírání žehliček, kafemlýnků a všeho, co zútulní obydlí.